Bílá Hora je dnes i přes divokou historii poklidnou pražskou čtvrtí s hezkým okolím

Slavné místo české historie

Bílá Hora (německy Weißer Berg) nejspíš nese své jméno díky bílému opukovému kameni, který se zde kdysi těžil. Dodnes jsou na některých místech znatelné tzv. deprese, tedy brázdy po opukových lomech.

Zdroj mapy - oopenstreetmap.org

Dnes je severní část čtvrti Bílá Hora, kam spadá i ono slavné návrší, součástí Prahy 6, jižní část pak spadá pod Řepy (Praha 17). Ještě v roce 1974 byla plošina nejvyšším bodem Prahy se svými 381 metry nad mořem, dnes už se pyšní jen jednou z nejdivočejších částí české historie.

Dne 8. listopadu roku 1620 tu proti sobě stanula dvě mohutná vojska - za krále Ferdinanda II. představujícího Svatou říši římskou tehdy bojovalo zhruba 30 000 vojáků, za české stavy a krále Fridricha Falckého to bylo 21 000.

V oboře letohrádku Hvězda se skrývala česká záložní pěchota, do boje se však nezapojila

Čeští vojevůdci tehdy věřili ve svou výhru, po pouhých 2 hodinách bitvy však byli drtivě poraženi, což výrazně ovlivnilo další vývoj českého státu.

Dnes bitvu připomíná nejen kamenný pomník na samém návrší plošiny, ale také kostel Panny Marie Vítězné, jehož základní kámen byl na popud Ferdinanda II. položen v roce 1628. Do dnešní podoby se pak kostel proměnil díky přístavbám v průběhu let, za Ferdinanda byla totiž dokončena jen kaplička, která byla navíc poničena švédskými vojsky.

Zajímavý je i osud letohrádku Hvězda. Právě zde se prý skrývala záložní pěchota českých stavů, jejíž osud na konci bitvy není přesně znám.  Nejpravděpodobnější variantou ale je, že se tato část vojska vzdala, aniž by pozvedla své zbraně.

Městská čtvrť, jejímž středem probíhá rušná Karlovarská ulice, je v současnosti vyhledávanou adresou i díky hezkému okolí obklopenému přírodou. Návršní plošina je skvělým místem pro klidné procházky s hezkým výhledem, obora u renesančního letohrádku Hvězda je zase připomínkou života tehdejší šlechty.

Autor: Eliška Střelková