Františkovy lázně - poslední střípek do lázeňské mozaiky Západních Čech

V rámci cestování po západočeských lázeňských městech jsme nemohli vynechat ani třetí lístek trojlístku, a to Františkovy lázně. Na rozdíl od hektických a přelidněných Karlových Varů to byl skok úplně jinam.

Všude vládla pohoda, klid a taková ta typická relaxační lázeňská nálada. Nikdo nikam nespěchal, prostě idylka. Zaparkovali jsme u místního nádraží a vydali se na procházku. Hned kousek od parkoviště jsme narazili na působivý pravoslavný kostel s. Olgy. Už mě ani nepřekvapilo, že se tu nachází, protože podobné jsme viděli i v Karlových Varech a Mariánských lázních. Nicméně, pravdou je, že právě tento kostel sv. Olgy byl první a byl vybudován už v letech 1887-89. Jeho autor pak navrhl podobné stavby i v dalších dvou zmíněných lázeňských městech.

Dalším pojítkem mezi všemi lázeňskými městy v tomto kraji pak je bezpochyby postava Johanna Wolfgangha Goetheho. Ve Františkových lázních ho připomíná pomník s fontánou a bronzovou obličejovou maskou.

Nicméně pak už jsme se dostali do míst lázeňského komplexu. Všude jsou zde parky s lavičkami, které okupují místní lázeňští hosté, kteří si zde vychutnávají vodu z léčivých pramenů, užívají si posezení při knize nebo si jen tak vychutnávají klid zdejšího místa.

Hlavní stavba, Císařské lázně, jsou datovány už do roku 1880. Styl vídeňské neorenesance je opět znatelný ve všech městech lázeňského trojúhelníku. Kromě skvělého vzhledu je možné obdivovat i stylové interiéry.

Lázně byly vždy velmi moderně zařízeny a skýtají možnost prakticky všech lázeňských procedur. Nachází se zde celá řada pramenů a léčí se zde pacienti s velmi širokých spektrem onemocnění, jako například neplodnost, gynekologická či onkologická onemocnění, a nebo sem jezdí lidé po úrazech a operacích a podrobují se zde rekondičním a regeneračním procedurám.

Lázně byly v centru pozornosti prakticky od svého založení, ale po první světové válce byly objeveny další prameny, jako například pramen Glauberův, který obsahuje nejvyšší množství Glauberovy soli na světě.

Význam těchto pramenů pak má připomínat a symbolizovat dvorana Glauberových pramenů, která pochází z roku 1930.

Nejstarším františkolázeňským pramenem je, jak jinak, Františkův pramen. Údajně byl objeven už ve čtrnáctém století, nicméně teprve koncem 18. století byl zachycen. Kdysi se mu říkalo Slatinná kyselka nebo také Chebská kyselka. Své současné jméno pak získal po zakladateli města, Františku I.

Tento pramen se nachází v místech hlavní františkolázeňské promenády, která zahrnuje Národní třídu a náměstí Míru s Novou kolonádou. Tato část je velmi příjemná a moc hezká. Na jednom konci ji zdobí fontána u Městských sadů a na druhém konci pak pavilon zmíněného Františkova pramene.

Jen malý kousek odsud pak stojí symbol Františkových lázní, socha malého chlapce, Františka, sedícího na kouli a držícího rybu.

Není to však už původní originální socha, ta je ukryta v místním muzeu. Nicméně svou popularitu si zachovala dodnes, a to nejen díky historce, která praví, že neplodné ženy, které se dotknou levého Františkova palce, otěhotní. Vzhledem k tomu, že Františkovy lázně jsou známé léčbou neplodnosti, stala se tato socha cílem návštěvy mnoha dámských hostů lázní.

Lázeňský park však kromě oddechu skýtá i možnost občerstvení, takže v Sadové kavárně si mohou hosté pochutnat na výborné kávě či místních sladkých specialitách.

Lázeňská kolonáda a její okolí jsou jako stvořené pro promenádní koncerty, které se konají nedaleko Café restaurantu v místním nádherném hudebním pavilonu Františka Palackého.

Františků je zde opravdu bezpočet. U Sadové kavárny se nachází bronzová jezdecká socha císaře Františka I. Nicméně své sochy zde mají i další významné postavy naší historie, například císař Josef.

Kolonáda je lemována i řadou dalších kaváren a restaurací. Nicméně pokud chcete posedět ve vskutku unikátním a veskrze stylovém prostředí, zajeďte si pár kilometrů do romantické rezidence Zámeček.

Je to až neuvěřitelné, ale najednou se člověk ocitne v době o sto let zpátky. Jedinečná zdejší prvorepubliková atmosféra se nedá popsat, ta se musí prožít na vlastní kůži.

Autor: P.U.