Dovolená v Chorvatsku

Chorvatsko jsem navštívila letos v létě poprvé, i přesto, že není relativně daleko od Slovenska. No, pokud mám být upřímná, vyhýbala jsem se této zemi právě z toho důvodu, že tam na dovolenou jezdí hodně Slováků a netoužila jsem potkat tam sousedku z vedlejšího vchodu, nebo paní prodavačku z blízkých potravin.

Nechápejte to špatně, ale přece jen moje představa dovolené je trošku jiná. Vždyť proto chodí člověk na dovolenou, aby si odpočinul od domácího prostředí, každodenního shonu a také lidí, které potkává každý den. Nevím, možná je to divné přemýšlení, ale takto nějak to vnímám já.

Toto léto se to však změnilo, protože jsem byla operována a nevěděla jsem, jak se budu po operaci cítit, jak dlouhá bude rehabilitace a zda vůbec se na nějakou dovolenou "dostanu". Operace sice dopadla dobře, ale rehabilitace byla delší, než jsem předpokládala, tak na poslední chvíli jsem si zakoupila dovolenou do Chorvatska na 10 dní autobusem. Byla jsem už tak unavená, že mi to bylo jedno a neměla jsem už spoustu času na přemýšlení, protože 24.8. jsem nastupovala do práce a odjezd na dovolenou byl 12.8. Narychlo jsme se s přítelkyní sbalili, sedli do autobusu a nechali se vést. Cestovali jsme samozřejmě v noci, aby nebyly zácpy a nemuseli jsme stát v koloně.

Cesta ubíhala poměrně rychle, pánové řidiči nás občas bavili nějakými "hláškami", střídaly se během jízdy a jako každodenní řidička mohu říci, že jezdili bezpečně a plynule. Pustili nám i nějaký film, myslím, že to byly Rafťáci, ale ani jsme ho nedokoukali, protože jsme usnuli. Tedy já ano, kámoška ne, protože nesnáší dlouhé cesty autobusem a nevěděla se nějak "uložit." Já jsem se probudila až nad ránem, když už svítalo a pomaly jsme se blížili k našemu letovisku - Drveniku. Kolem 7.15 hod. jsme vystupovali z autobusu a kráčeli k naší vile Mário.

Čekalo nás milé překvapení, protože vila byla ještě krásnější než na fotografiích a personál velmi milý. Chod vily mělo na starosti pouze pět lidí, byl to spíš takový rodinný podnik, ale všichni byli velmi šikovní, příjemní, vysmátí po celou dobu našeho pobytu. Ubytovat jsme se sice mohli až po 14.00hod., kufry jsme si nechali na recepci a protože pláž byla od vily vzdálena jen cca 100 m, tak jsme se šli projít k pláži.

Další tipy na ubytování:

Ráno bylo chladné, ale už kolem deváté vykouklo sluníčko, které postupně pálilo více a více. A moře-jedna velká nádhera! Začala jsem už postupně chápat, proč je pro Slováky Chorvatsko tak okouzlující. Moře krásné, čisté, průzračné. Upřímně, nečekala jsem až takové pěkné moře, byla jsem u moře na Mallorce, v Bulharsku, v Turecku, ale Chorvatsko je jednoznačným vítězem, co se týká čistoty moře. Tedy, od prvního dne spokojenost. Další věc, na kterou si člověk potrpí na dovolené, je ubytování. A ani to nezklamalo. Pokojíček příjemný, čistý, s terasou, ze které jsme měli krásný výhled na moře a nádherné hory, které nás obklopovaly.

Pobyt byl na způsob polopenze / snídaně a večeře /, ale úplně nám to stačilo, protože snídaně byly bohaté a na večeři nám vždy dávali polévku a teplé jídlo. Na oběd jsme si dali něco lehké, zcela postačilo. Paní delegátka nám hned na prvním setkání nabídla několik fakultativních výletů, tři z nich byla plavba lodí, a ostatní výlety byly autobusové do Mostaru a Medžugorje.

My jsme se rozhodli pro Medžugorje, vždy nás lákalo toto poutní místo, které sice církev nikdy neuznala oficiálně jako místo zjevení Panny Marie, ale i přesto, jsme toužili stát na místě, kde se několika dětem v 80 tých letech zjevila Panna Maria a údajně se zjevení konají i dnes. Tento fakultativní výlet jsme měli naplánovaný v pátek, čili poslední den pobytu. Většinu času jsme trávili na pláži, což je pochopitelné, když jde člověk na dovolenou k moři, ale přece nás i trošku lákalo poznat a vidět alespoň blízké okolí a města.

Byli jsme v oblasti, odkud větší a známá města byly vzdáleny: jedno - Split cca 80 km a druhé - Dubrovník cca 130 km.

Ubytování - Split

Ubytování - Dubrovník

Rozhodli jsme se udělat si výlet do Splitu soukromě, protože Split nebyl v nabídce fakultativních výletů. Nejprve jsme přemýšleli, že si půjčíme auto na celý den a uděláme si takový menší okruh nejen po Splitu, ale i blízkém okolí. Ale když jsme zjistili cenu za půjčení auta-zcela základní model, tak jsme se rozhodli jít do Splitu autobusem.

Půjčování aut je tam poměrně drahé, za nejlevnější model auta, dáte kolem 50 eur + natankování plné nádrže, když ho vracíte. Možná je to výhodné tehdy, když si ho půjčí více lidí, ale pro dva se to nevyplatí. Čili tohle jsem vnímala jako takové dost velký mínus u Chorvatů. Další minus přišel ve chvíli, kdy jsme zjistili, že Chorvaté vůbec neznají jízdní řád, autobusy jezdí podle nějakého nepsaného pravidla, což znamená, že se nejen zpožďují / to je ten lepší případ, a to byl i náš případ /, ale většinou nepřijdou vůbec. Jedna paní z Česka nám řekla, že jim se to stalo už několikrát v Chorvatsku, čekali tři hodiny na zastávce a po třech hodinách to vzdali. Nám se naštěstí autobus "pouze" opozdil asi 20 minut, ale protože v Makarské byla neskutečná zácpa, do Splitu jsme přišli až s hodinovým zpožděním, autobus pokračoval až do Záhřebu.

Kupodivu řidiči byli klidní, smáli se, v pohodě. Pravděpodobně, domácí jsou na tento styl zvyklí. My jsme samozřejmě jen kroutili hlavou. Také nás zarazila i cena lístků, do Splitu jsme platili každá 64 kun / cca 9 eur /, ale zpět si řidič vyžádal 80 kun / téměř 12 eur /, což nám také nikdo nevěděl vysvětlit, proč není cena jednotná, přestože trasa je stejná . Co se týkalo samotného města, Split je hezké přístavní město, stojí za to vidět Diokleciánův palác, dýchá na vás dávná historie. I přes patálie s cestováním, jsme nelitovali, že jsme Split navštívili.

Na konci týdne nás čekalo ještě Medžugorje, na které jsme se velmi těšili. Cena na osobu byla 250 kun / cca 35 eur /. Medžugorje se nachází v Bosně a Hercegovině, procházeli jsme přes hranice, stačil nám občanský průkaz. Opět jsme vystihli čas, kdy nebyly žádné kolony a byli jsme rychle vybaveni.

Cesta do Medžugorje z našeho letoviska nám trvala asi 1,5 hod. Kolem 10.00 jsme dorazili do cíle. První dojem - velmi pozitivní. Měli jsme s sebou i slovenskou delegátku, která poutavě vyprávěla celý příběh o událostech zjevení Panny Marie, dokonce, sama vydala svědectví o vlastním vnitřním obrácení právě tam, v Medžugorji. I přesto, že se to tam hmýřilo množstvím lidí, řeholníků, kněží, poutníků a turistů, přece jen jsem cítila takové vnitřní vzrušení, zvláštní pocit z toho, že stojím na posvátném místě. Nehledě od všech obchodů se suvenýry a rozestavěných hotelů, musím říci, že Medžugorje má přece jen něco do sebe. Samozřejmě, že pro některé je to vhodné místo na byznys a s vírou to nemá nic společného, myslím si však, že většina lidí, kteří vyjdou až nahoru na místo prvního zjevení Panny Marie a upírají svůj pohled na ni-její sochu, předkládají jí své prosby , modlitby, bolesti, problémy, nemohou dělat nic špatného. Sama jsem věřící a uctívám si Pannu Marii jako matku Božího Syna, proto neřeším, jestli je Medžugorje podvrh, nebo pravda, věřím, že každý člověk může najít na tomto místě vnitřní klid a nevěřící pěkný zážitek.

Za těch deset dní strávených v Chorvatsku, v Drveniku, jsme zažili mnoho pěkného a byli jsme mile překvapeny z této země a domácích, kteří byli velmi milí. Cenově je stále ještě tato země pro našince dostupná. Za náš pobyt jsme zaplatili 362 eur i s pojištěním. I přes tech pár nedostatku Chorvatů, přece jen, dovolená splnila naše očekávání, odpočinuli jsme si, viděli další města, památky, zažili vnitřní klid v Medžugorji a hlavně jsme mohli vyzkoušet krásné moře, za které se Chorvaté vůbec nemusí stydět.

Dojemné byla i rozloučení s domácími, kteří byli opravdu upřímně smutní, že už odjíždíme a my jsme jim byli vděční za jejich péči a ochotu. Po deseti dnech hodnotím naši dovolenou jako velmi vydařenou, zvládli jsme i cestu v autobuse a ačkoli unavené, ale pěkně opálené a plné zážitků jsme se vrátili domů. Počasí nám vyšlo, po celou dobu ani jeden obláček, obloha krásná modrá a teplota kolem 30 stupňů. Teplota moře trošku nižší než jsme zvyklé, ale někomu to vyhovuje. Nám postačilo se jen trošku smočit v moři a hlavně jsme se slunili na pláži. Pláž je tam kamenná, ale pěkná a čistá.

Pokud jste ještě nebyli v Chorvatsku na dovolené, nebo se tam chystáte například příští léto, tak určitě doporučuji. A nejlepší- Drveník - vila Mário.

     Autor: Beáta