Hurá do Portorika!

Jestli se chystáte vyvalit si šunky někde na slunci v Karibiku, máme pro vás tip. V Portoriku je kromě opalování, potápění a surfování k objevování mnohem více. Nezapomeňte ale na cestovní povolení.

Po dlouhém rozjímání, na který z karibských ostrovů se vydat, rozhodli jsme se pro Portoriko. Už podle obrázků na internetu je to nádherná země, oproti ostatním ostrůvkům docela rozlehlá, a navíc jsou letenky z Evropy do hlavního města San Juan za výbornou cenu.

Jedná se o nezačleněné území Spojených států amerických, tudíž pro nás bylo nutné zařídit si povolení/vízum. Velkou výhodou pro naši republiku je, že čeští občané již pro vstup do USA na dobu nepřesahující 90 dnů nepotřebují klasické vízum, jehož získání není nejsnadnější.

V dnešní době si postačí vyřídit žádost ESTA (Electronic System for Travel Authorization), což je program bezvízového styku. Žádost musíte podat minimálně 72 hodin před odcestováním – nejlépe a nejjednodušeji přes internet. Samozřejmě se tato záležitost neobejde bez poplatku. Není to však nic dramatického, zaplatíte 14 USD.

Kromě vytištěné žádosti ESTA je nezbytné na letišti předložit zpáteční nebo navazující letenku. Jelikož jsme s přítelem neměli dopředu stanovený jasný cestovní plán a nebyli jsme si jisti, kdy budeme chtít ostrov opustit, proběhlo nám hlavou, že to riskneme a nějakým způsobem proklouzneme bez zpáteční letenky. Ještěže jsme si to nakonec rozmysleli. Při kontrole na letišti po nás bezkompromisně vyžadovali povolení, zpáteční letenky a informace o hotelu, ve kterém jsme měli být ubytovaní.

Po příletu do hlavního města San Juan nás překvapilo nezvyklé vlhko a posléze déšť. Byl listopad, úplný začátek turistické sezóny v Karibiku, a slabé zhruba hodinové deštíky byly téměř každodenní rutinou. Zde byste však s deštníkem byli trochu za blázna. V takovém horku vám to přijde pouze jako příjemné shlazení.

Do hostelu ve vesnici Aguadilla nás zavezl přímo majitel hostelu -  sympatický, mladý týpek. Rozhodli jsme se pro sdílený pokoj. Přeci jen je to levnější, ale hlavně jsme chtěli poznat nejen novou zemi, ale také nové lidi! Byla to ta nejlepší volba. Člověk se úplně přirozeně seznámí se super lidmi a dozví se názory a pohledy na svět nejrůznějších kultur. 

K pláži Crash Boat jsme to měli pár minut. Je znát, že kdysi to byla upravená, zrenovovaná pláž se sociálním zařízením na úrovni, velkým funkčním parkovištěm a odpočinkovými zákoutími pro návštěvníky. Dnes jsou toalety zavřené a vše je tak trochu v rozkladu. Ani písek není nejčistší, i když tu alespoň každé ráno místní posbírají odpadky. Začátek listopadu byl turistiky klidný, takže pláž nebyla přeplněná a my jsme sem chodili každé ráno běhat. Nádherný východ slunce a někdy i duha s kombinací s azurově modrým mořem byl dech beroucím každodenním zážitkem.

S přibývajícím množstvím turistů jsme se rozhodli docházet na o trochu vzdálenější plážičku La Playa India, o které ne každý věděl. Bylo to senza místo. Občas jsem se odvážila opalovat se nahoře bez, jelikož tam opravdu nikdo nebyl. Oblíbili jsme si to zde především díky tomu, že tu byly pod vodou k vidění korály, ryby a občas i želva. Uznávám, že v porovnání s podmořským světem u jiných karibských ostrovů to není až taková sláva, ale nám to pro začátek úplně stačilo.

Crash Boat Beach

Portoriko není pouze o válení se na pláži. Pokud rádi surfujete, nebudete vědět kam dřív. Čas od času jsme vyrazili na celodenní procházku z Aguadilli po pobřeží přes několik pláží až k Borinquen Beach. Oproti pláži Crash Boat jsou zde mnohem větší vlny, a proto se na jednotlivé pláže sjíždí surfaři ze širokého okolí. Každá z pláží a plážiček má svá specifika. Všechny však vypadají panensky. Lidé sem jezdí i stanovat a relaxují takovým způsobem, jaký znají snad jen karibčané.

Pokud chcete vyrazit i za nějakou tou kulturou, vřele doporučujeme zajet si do San Juan. Město jako takové je dost zchátralé (podobně jako zbytek ostrovu), ale stará část hlavního města je úchvatná. Uvidíte domečky mexického stylu a pastelových barev, starodávné hradby, zámky a historické stavby. Samozřejmě tu nechybí oblíbené hospůdky s hlasitou živou hudbou a tančícími hosty, kavárny s výbornou kávou a nezapomeňte zkusit místní zmrzlinu – je nejlepší!

Jestli máte rádi hory, dejte si výšlap na Cerro de Punta, nejvyšší horu Portorika. Úžasnou záležitostí je i místní prales nebo bažiny.

Portoriko jsme nestihli procestovat celé, ale i tak jsme si odvezli nesmírné množství zážitků a zkušeností. Ale o těch třeba příště.

Autor: Lucie Dvořáková

Hotely v San Juan - přehled