Kladsko a jeho dvě tváře

Polsko je zajímavá země, i když to tak některým lidem nepřipadá. Mají na tuto nábožensky založenou část světa rozporuplný názor. Vůbec o  Polsku neuvažují jako o zemi, do které by se dalo jet na výlet nebo na nevšední dovolenou. Velká škoda, Češi! Přesto, že jsou Poláci naši sousedé, málokdo zná něco jiného než nakupování na trzích.

Vzhledem k tomu, že bydlím kousek od hraničního přechodu Náchod - Běloves, u sousedů jsme byla mnohokrát. A jednou dokonce na dovolené u moře.

Dnes vám ale budu vyprávět o našem dobrodružném výletě do Kladska. Kladsko je pro mě fascinující tím, že na jedné straně se město chlubí krásným a upraveným náměstím, opraveným mostem a pro turisty zpřístupněnou pevností, kvůli které se do těchto míst každým rokem vydává víc a víc turistů.

Druhou stranu města objevíte, když zajdete za roh a odbočíte do postranní uličky. Rázem se ocitnete  v jiném světě. Ve světě špíny, oprýskanosti, zpustlosti a v přítomnosti pochybných existencí. A to je, milí cestovatelé, na tomto místě to nejpřitažlivější! Kontrast, ze kterého se Klodsko jen tak nevymaní. A byla by to škoda! My jsme se totiž po výborném obědě v místní jídelně a prohlídce té na oko zajímavější části města vydali prozkoumat periferie.

Periferie, ve kterých se řve z rozbitých oken, kde romské děti běhají po ulicích, kde se na slunci vyhřívají divoké kočky a odpadky se povalují tam, kam je vítr zrovna zavál. Tady si město žije svým vlastním vnitřním životem.

Cestou na další, méně nebo spíš vůbec neznámou pevnost, jsme se vydali přes romské ghetto. Pohled romské babičky, která seděla venku na rozbitém křesle, nás doprovázel až k pěšince z odpadků.

Vydali jsme se prozkoumat pevnost, ve které prý žijí divocí lidé. Na žádné takové jsme nenarazili, ale strach jsme měli, to ano. Opuštěné a zarostlé hradby na vrcholku Ovčího kopce skrývají spoustu tajemství. Strašidelné místo se úplně nabízí k strašidelným činům. Byli jsme rádi, když jsme došli ve zdraví zpátky na vlak.

Autor: Diana Schirlová

Ubytování v této lokalitě