Kouzlo andaluského pobřeží na Guadalquiviru

Hledáte-li čistou tvář Andalusie, jste tady správně. Vše tu dýchá v rytmu Guadalquiviru, největší andaluské řeky, opěvované nesčetnými lidovými písněmi, která zde končí svoji pouť a vlévá se do Atlantiku.

Řeč je o městě Sanlúcar de Barrameda, jehož kouzlo zahraniční turisté teprve objevují. Je to město, které bezesporu žije řekou Guadalquivir a mimo bohatou historii, je jeho hlavním lákadlem víno a gastronomie. Na své si však přijde opravdu každý.

Hlavní náměstí v Sanlúcar de Barrameda

Připomínka časů slávy

Mohutný tok Guadalquiviru, který umožňuje cestu po vodě i opravdu velkým lodím až do bez mála sto kilometrů vzdálené Sevilly, přinášel zdejšímu kraji bohatství již od starověku. Nejen, že jeho levý břeh je mimořádně úrodnou oblastí, ale navíc se tu pochopitelně dařilo obchodu a místní obyvatelé tu měli vše takříkajíc z první ruky. Největší slávy se Sanlúcar dočkal v době objevitelských cest na počátku novověku. Díky výhradnímu právu sevillských obchodníků na komodity dovezené z Ameriky, většina lodí naložená bohatstvím z Nového světa proplouvala právě těmito vodami. Ze zdejšího přístavu vyplouvala třetí výprava Kryštofa Kolumba k americkým břehům a také výprava portugalského mořeplavce Fernão de Magalhãese, která jako první podnikla cestu kolem světa. Doba největší prosperity města skončila se ztrátou obchodního monopolu Španělska s Amerikou a na dalším úpadku se podepsal i pád zdejšího vévodského rodu Medina Sidonia, během španělské krize v 17. století, když devátý vévoda Gaspar Alonso Pérez de Guzmán y Sandoval byl jedním ze strůjců spiknutí proti králi Filipu IV. Největší katastrofu pro město pak znamenalo takzvané lisabonské zemětřesení v roce 1755, kdy zdejší břeh zasáhla ničivá vlna tsunami.

Klidné vody Guadalquiviru a bohatství města

Během teplých a slunečních dní, které zde nejsou výjimečností ani v zimních měsících, můžete díky klidným vodám řeky Guadalquivir pohodlně vyrazit na projížďku kajakem, nebo se nechat provézt lodí po řece až k přístavu Bonanza. Tradicí jsou zde i projížďky na koních po plážích řeky.

Sanlúcar je i jednou ze vstupních bran do národního parku Doñana, jehož největší část se nachází na protějším břehu řeky, kam vás zaveze přívoz, vyjíždějící z centrální městské pláže. Veškeré informace o národním parku, včetně národopisných zajímavostí, dostanete v budově bývalé továrny na led, která slouží i jako městské muzeum a můžete tu mimo jiné spatřit i zmenšenou věrnou kopii lodi Victoria, která se jako jediná z pěti karavel vrátila z Magalhãesovi výpravy.

Pláž u řeky Guadalquivir. V pozadí přístav Bonanza.

V historickém jádru města naleznete mnoho honosných domů a bohatě zdobené kostely, připomínající slavné časy Sanlúcaru. Nádherný je palác a zahrady již zmíněného vévodského rodu Medina Sidonia. Jednalo se o opravdu významný a bohatý rod, jehož zakladatelem byl slavný Guzmán zvaný Dobrý, který vévodský titul a sanlúcarské panství obdržel za zásluhy ve vleklých válkách s muslimy o jižní Andalusii. Navštívit lze i hrad, vybudovaný na základech staré arabské pevnosti druhým vévodou ze Sanlúcaru, který sloužil k obraně před proniknutím nepřátel po řece Guadalquivir. Na samém okraji starého města je kapucínský klášter. Zde se katoličtí kněží připravovali na svoji misijní dráhu v Americe. Postavený byl na místě kaple zasvěcené Panně Marii "šťastné cesty", ochránkyní námořníků, vyplouvajících na cestu k protějším břehům Atlantiku. Za návštěvu rozhodně stojí i plaza de toros, neboli býčí aréna, která patří k nejstarším a nejzdobnějším v celé Andalusii. Ne náhodou zde během sváteční koridy vystupují toreadoři, patřící k samé špičce tohoto starého španělského umění.

Vstup do paláce vévodského rodu Medina Sidonia.

Ryby, víno a zpěv

Sanlúcar de Barrameda, jak se na pravé andaluské město sluší, dnes žije hlavně vínem, gastronomií a hudbou. Stačí jen zasednout k některému stolku na břehu Guadalquiviru, nebo do některé z nesčetných restaurací ve starém městě a můžete ochutnat vyhlášené sanlúcarské speciality, jako třeba tortilla de camarones (placky z cizrnové a pšeničné mouky s krevetami), nebo cazón adobo (místní druh žraloka v těstíčku s paprikou, česnekem a jerezským octem). Vše samozřejmě pochází z vod kolem ústí Guadalquiviru. Pokud si chcete vybrat dary moře sami, stačí si před obědem zajít na městkou tržnici a v restauraci na konci tržnice vám z vašeho nákupu u místních rybářů připraví za tři eura chutnou hostinu. Život v Andalusii začíná samozřejmě večer. Po celém městě se otevřou sklípky místních vinařství a víno ze zdejší odrůdy manzanilla teče proudem. K andaluskému vínu patří pochopitelně flamengo a to má v Sanlúcaru opravdu velkou tradici.

Restaurace na břehu Guadalquiviru.

Za tvrdou práci se místní rybáři a zemědělci dovedou odměnit množstvím slavností, které se plynule přelévají z břehu Guadalquiviru do ulic a odsud zase do vinných sklípků, takže se prakticky slaví nepřetržitě i několik dní. Prvním velkým svátkem v roce je tradiční lednový karneval, který bývá stejně jako v ostatních městech cádizské provincie opravdu velkolepý. Hned na jaře, po velikonočních svátcích, následují svátky vína. Hlavní období slavností začíná s příchodem horkých letních nocí. Festivaly flamenga i jazzové hudby, díkůvzdání Guadalquiviru i koňské dostihy na dlouhé městské pláži, nebo oslavy spojené s prvním obeplutím světa.

Ať již však zavítáte k ústí Guadalquiviru v kteroukoliv roční dobu, věřte, že budete odjíždět plni dojmů. To vše je Sanlúcar de Barrameda.

Autor: Tomáš Zeman

  Přehled hotelů v této lokalitě