Ochutnávka vídeňského art-weeku

Podzimní veletrh umění ve Vídni trvá několik týdnů. Vrcholem je pak tzv. Vienna Art Week, který letos probíhal od 13. do 19. 11. 2017. Docela dobře si dovedu představit prodloužený víkend zasvěcený této kulturní události jako pravidelnou každoroční tradici.

Vídeň v tuto dobu nabízí kromě předvánoční atmosféry a množství útulných kaváren skutečně pestré možnosti kulturního vyžití; výstavy, přednášky, prohlídky ateliérů, instalace nebo třeba performance. V letošním roce se Art Week nesl v duchu tématu automatizace, digitalizace a technologického vybavení a jejich důsledků na společnost a umění. Zároveň Vídeň nadchne příznivce a milovníky filmu Before Sunrise (1995), který zde byl natočen. Mnoho ikonických míst lze totiž i dnes vidět v jejich podobě z 90. let.

Kulturní lákadla

Všimla jsem si, že nejvýznamnější a nejznámější vídeňské galerie poskytují obvykle hned trojí uspokojení: za prvé je to architektonická hodnota budov i jejich začlenění do prostoru. Za druhé jsou to velmi různorodé nabídky výstav, a za třetí u mě bodovaly obchůdky s nepřeberným množstvím originálních knih, plakátů či designových výrobků. V tomto směru zvlášť vyniká celý komplex Q21 – MuseumsQuartier Wien. Zde kromě galerií a shopů stojí za zmínku také velké knihkupectví, poměrně bohatě zásobené publikacemi o architektuře, umění, designu, grafice, historii, či knížkami pro děti. Upřímně řečeno, s neomezeným rozpočtem bych v Q21 asi dokázala nakoupit vánoční dárky pro celou rodinu a přátele. A pro případ hladu je tu také restaurace s  přívětivým poměrem cena/kvalita. Mezi další galerie, které stojí za návštěvu, bych pak určitě zařadila Kunsthalle Wien nebo 21er haus.

Velmi příjemným překvapením pro mě byla návštěva Muzea užitého umění MAK; výstavy zde propojují současnou tvorbu s tradiční, ale mě nadchly především samotným pojetím instalací. Ty byly originální, dokázaly zaujmout a vtáhnout, a pomáhaly získat více pohledů na vystavované předměty. Tím byla zcela narušena tradiční „muzejní“ nuda. Místní vybavená knihovna, která je veřejně přístupná k návštěvě, pak byla pomyslnou tečkou za celým zážitkem.

Galerie 21er haus

Nejzajímavější mezi památkami

V centru Vídně v podstatě nelze „šlápnout vedle“; blízko sebe stojí kostely, politická sídla, příklady secesní architektury, nákupní třídy a k tomu nepřeberné množství kaváren, restaurací a cukráren. Při návštěvě galerií a muzeí nezbývá na jinak běžně navštěvované pamětihodnosti mnoho času, ale některé přesto vyloženě stojí za začlenění do programu. Mezi nimi třeba Karlsplatz, kde jako zástupci secesních vídeňských pokladů stojí dva pavilony navržené Otto Wagnerem. Původně sloužily jako stanice vlaku, dnes jeden zastřešuje vstup do metra, ve druhém je funkční mini-kavárna.
Na Karlsplatzu se rozkládá také parčík, kde už v polovině listopadu můžete na trzích nasát trochu vánoční atmosféry, ohřát se jablečným punčem nebo pořídit ručně vyráběné vánoční dárky.

Panoramatický výhled na město ve dne i po setmění poskytuje hotel Sofitel navržený architektem Jeanem Nouvelem. Jedna noc zde sice vyjde v přepočtu i na 5000 Kč, ale cesta výtahem do luxusní restaurace na vrcholu budovy je naštěstí volně přístupná veřejnosti. Díky kaleidoskopickému, světélkujícímu stropu restaurace, vytvořenému multimediální umělkyní Pipilotti Rist, je hotel už zdálky prakticky nepřehlédnutelný.

Pro cestu mimo centrum Vídně je více než vhodným cílem tzv. Wotrubakirche - kostel Nejsvětější trojice. Tato betonová „skládačka“ podle projektu architekta Fritze Wotruby je odlehčena svým naoko ledabylým uspořádáním a skleněnými tabulkami. Zvenku působí kostel poněkud chladně, ale zevnitř nikoliv. Nejlepší je vypravit se sem v neděli dopoledne a stát se tichým přihlížejícím probíhající mše; když se kostelem rozezní písně doprovázené hudebním souborem a uprostřed plápolají svíčky, nelze se tu cítit jinak než příjemně.

Wotrubakirche

Posledními tipy a zároveň speciálními taháky jsou místa, kde se natáčel film Before Sunrise. Nejsou turisticky přeplněná a pro příznivce snímku mají své kouzlo. Patří mezi ně například gotický kostel St. Maria am Gestade, jeden z nejstarších kostelů ve městě, nebo Zollamtsteg - železný most zelené barvy, u kterého hlavní hrdinové snímku Céline a Jesse rozmlouvají s herci divadla. Ti, kdo nemohou odolat pokušení ochutnat vídeňský sachr dort, tak mohou učinit v Café Sperl. Ve filmu se zde odehrává scéna s „falešným telefonováním“. Jedná se o tradiční vídeňskou kavárnu z 80. let 19. století, která si uchovala svou autentickou podobu a je zapsána v Rakouském registru historických míst. Já jsem největší radost měla z obchodu s vinyly Alt & Neu, protože je stále v provozu a dokonce i cedule nad výlohou je stejná jako ve filmu. Kromě desky zde lze koupit také plátěnou tašku s charakteristickým logem, což je skvělá varianta suvenýru, pokud vám Mozartovy koule nic moc neříkají.

Pro aktuální rok si navíc lze v informačním centru nebo v některé z kaváren obstarat brožurku městského průvodce po obchodech s uměním, designem a módními butiky s oděvy a doplňky lokální produkce. V ní se přehledně uvádí, kde ulovit zajímavé kousky do bytu či šatníku. Během necelých tří dní jsem se tak přesvědčila, že Vídeň je mnohem více než jen zámek Schönbrunn, obří vánoční trhy a řízek a káva se šlehačkou, jak nám ji často představují organizované zájezdy. Ahoj, milá Vienno, zase za rok!

Zdroj videa: YouTube CC, Seezo Production Vídeň