Skalní města na Krymu

Na první pohled by se mohlo zdát, že se mezi námi nenajde mnoho jedinců, kteří by se rozhodli strávit svou dovolenou na Ukrajině. Opak je však pravdou. Jistě, možná namítnete, že není o co stát, když to dnes spoustu Ukrajinců táhne spíše opačným směrem. Po ekonomické stránce patří Ukrajina stále k nejchudším zemím Evropy a postsovětský nádech je zde i nadále patrný. Je pravda, že všechna ta betonová monstra, paneláková sídliště a budovatelské pomníky v nadživotních velikostech asi nebudou zrovna tím pravým lákadlem. Na druhou stranu je zde spousta přírodních a kulturních zajímavostí, která stojí za to navštívit. Zejména pokud jde o Krym, perlu Černého moře, na jihu země.

Svou rozlohou možná nevelký poloostrov, svou polohou pak rozhodně strategicky významný bod v Černém moři, kde se po celá staletí střetávaly vlivy nejrůznějších kultur a náboženství. Své stopy tu zanechali obyvatelé říše římské, byzantské nebo osmanské, a tak tu o rozmanitost rozhodně není nouze. Jsou to právě kulturní památky Řeků, Janovanů a Tatarů rozeseté podél pobřeží celého poloostrova, které si návštěvník Krymu nenechá ujít. A pustíte-li se ještě více do vnitrozemí, do hor, které se od pobřeží strmě zvedají vzhůru, objevíte krásu místní přírody společně se skalními městy, místy tolik typickými pro Krymský poloostrov.

Autorka článku je průvodkyní  cestovní kanceláře Mundo, která pořádá zájezdy na Krym a kromě toho také další turistické a poznávací zájezdy.

Nezvyklá jména jako Čufut Kale, Mangup Kale nebo Eski Kermen městům dali Krymští Tataři, národ, který byl z Krymu na Stalinův pokyn nuceně deportován, nicméně se po téměř půlstoletí do své vlasti navrátil a snaží si zde najít znovu své místo. Pod pojmem skalní města si nepředstavujte český Adršpach nebo Prachovky, ale pevnosti s příbytky středověkých obyvatel, které si lidé budovali do vápencové skály. Většina skalních měst se nalézá na vrcholcích stolových hor, kde jsou obydlí tesaná přímo do příkré skály, z které je nádherný výhled do údolí a na okolní zalesněné vrcholky.
Jednotlivá města se od sebe navzájem trochu liší, proto vás nikdy neomrzí a můžete je objevovat donekonečna. A když říkám objevovat, myslím to doslova. Jedná se totiž o rozsáhlé labyrinty jeskyní a jeskyněk se spletitými uličkami, které je navzájem propojují, a vy se tak mezi nimi můžete toulat, jak se vám právě zamane. V době Byzance ve městech probíhal čilý ruch a tak zde kromě příbytků narazíte na pravoslavné jeskynní kostely, citadely, pohřební komory, kasematy nebo třeba žaláře. Výhodou je, že v dnešních dnech ruchu podstatně ubylo a je zde takřka prázdno, protože i turisté se drží spíše u pobřeží. Možná že jich tu pár je, ale když se rozptýlí po těch skalních dutinách, ani si jich nevšimnete.

Některé místnosti jsou dobře viditelné již z dálky a skála pak vypadá, jako kdyby si s ní pohrál obr a prstem do ní vydlabal jednu díru vedle druhé. Jiné jsou trochu hůře přístupné a zdánlivě nedosažitelné. Když najednou zjistíte, že chodbička vede dál a dál, kde následují strmé schody dolů do neznáma. Skála je notně ochozená a jednotlivé schody od sebe dost daleko. Pomalu sestupujete níž a níž, držíte se skály zuby nehty a modlíte se, ať do té tmy nezahučíte. Ještě nevíte, jak se pak vydrápete zpátky nahoru, ale na přemýšlení je ještě dost času. Schody se najednou stáčí po obvodu chodby do spirály. Stále se sesunujete snad do nitra země a konečně je tu pevná zem! Tma vás už zcela pohltila, ale denní světlo za rohem vypadá nadějně. Máte dvě možnosti, jít za světlem, nebo následovat černočerný tunel, který vede již po rovince přímo do skály. Zkusíte tedy tunel, ale voda v něm vás trochu odradí. Rozhodnete se tedy následovat světlo. Jdete za ním a náhle stojíte na okraji té samé skály s úžasným výhledem na protější kopec, jaký jste obdivovali před deseti minutami, jen o „patro níž“. Pomyslíte si, kolik poschodí tato skála může asi mít? Informační tabule nenajdete u každého výklenku, a proto zůstává spousta míst opředená tajemstvím. Nerozumíte-li navíc azbuce, můžete popustit uzdu své fantazii a kochat se okolím. Ale teď už namasírujte svaly a připravte se na výstup, není totiž cesty zpět.

Autor: Martina Rychtářová, cestovní kancelář Mundo.