Velká Paklenica - divoká i atraktivní

Národní park Paklenica patří mezi osm národních parků v  Chorvatsku. Vstup do tohoto parku, který většina z nás zná, aniž to tuší, z filmů o legendárním náčelníkovi Vinnetouovi, se nachází v městečku Starigrad-Paklenica.

Tento park je tvořen zejména dvěma ohromujícími kaňony Velká a Malá Paklenica. Hlavními důvody proč sem míří řady turistů, jsou horolezectví a pěší turistika.

Začátek naší cesty byl na parkovišti u informačního centra. Zde si návštěvníci mohou pořídit mapu, aby na cestě kaňonem nezabloudili, protože park skýtá cca 175 km turistických stezek. Kousek odtud je také starý, ale dosud funkční mlýn, kam se můžete zajít podívat.

Trasy jsou přehledně značeny, ale je důležité dobře zvážit svou fyzickou kondici, protože jsou v různých stupních obtížnosti.

Hned při vstupu do kaňonu ohromí a zaujme nádherná atraktivní soutěska, zvaná také Klenac.  Kolem Paklenického potoka pak vede malebná cesta k Anica luka. V této části můžete strávit několik minut či desítek minut a kochat se překrásnými výhledy.

Po chvíli pak dorazíte k masívu Anica kuk, jehož stěny jsou pro milovníky lezení vyloženě neodolatelné. Najdete zde mapu řady lezeckých možností dle obtížnosti.

Většina turistů zamíří k nejznámějším místům, kam patří krápníková jeskyně Manita Pec, ovšem nezapomeňte, že jeskyně je v pondělí zavřena. Jinak dopadnete jako my, protože jeskyně je dostupná pouze s průvodcem.

Dalším oblíbeným místem jsou pak vodopády u Medvědího pramene a příjemná procházka k chatě Lugarnica.

My jsme zvolili delší trasu, která se dle mapy jevila být o něco obtížnější. Pravda, skutečnost předčila naše očekávání, tedy hlavně moje.

To znamená, že jsme zamířili cestou kolem Anica luka směrem k chatě Lugarnica, ale cestou jsme odbočili a vydali se na dva místní vrcholy – Vidakov kuk a Zoljin kuk. Cesta byla zpočátku náročná, aspoň se mi zdálo, ovšem odměnou byla překrásná panoramata.

A po pravdě řečeno, nahoře čekala další odměna. Paklenica totiž potěší zejména milovníky flóry a fauny. Nachází se zde spousta vzácných druhů rostlin a také zde můžete spatřit nádherně vybarvené motýly. A právě jako v ráji motýlů jsem si zde připadala.

 Pravda však je, že zde není problém narazit ani na jedovaté hady, takže opatrnost je rozhodně na místě.

Na chvíli jsme pak opustili území parku Paklenica a šli cestou kolem horských chat místních pastevců.

Zeleně však začalo postupně ubývat a cestou k Zuljinu kuku už jsme se zase pohybovali v kamenitých skalních převisech. To nejhorší nás teprve čekalo. Naše cesta vedla přes Zuljin kuk, což bylo možné překonat pouze za pomoci lan. Ač se to zprvu nezdálo reálné, nakonec jsme se na druhou stranu pochopitelně dostali.

Ovšem zde veškeré stopy po náznacích cesty mizely. Chůze po hladkých skalách se střídala s neméně zábavnou cestou štěrkovanými chodníčky. Pravda, trošku to tu klouzalo.

 A tak jsme se dostali až na Vidakov kuk. Musím přiznat, že výhledů do kraje jsme se nemohli nabažit. Nádherné skály, malebné moře – prostě nesmírně působivé a majestátní scenerie.

A pak už jsme sestupovali až k jeskyni Manita pec, kde se konečně zase objevila normální cesta. A taky to byla po dlouhé době první příležitost k odpočinku. Dolů pak vedly, jak se zdálo, nekonečné serpentiny. A najednou jsme byli zase zpátky, skoro na začátku. Kousek od výstupu z kaňonu se pásly koně a všude se to hemžilo turisty.

Náš výlet skončil, ale zážitky zůstaly. A taky zůstalo ještě tolik míst, která by bylo krásné projít.

Autor: P.U.

Čtěte také:

Chorvatsko láká turisty na známá filmová místa

Autobusové linky do Chorvatska posílí Flixbus i ...