Vietnamci z hor

Už to budou téměř dva roky, co jsme se prokousávali hustou mlhou v horském městě Sapa. Chladné a deštivé počasí nás nemile překvapilo. Byla nám zima a navíc jsme nemohli obdivovat barevná a stupňovitá rýžová pole tak charakteristická pro severní Vietnam.

No, nedalo se nic dělat. Ubytovali jsme se v nejlevnějším hostelu a šli se projít do ulic plných krásných domorodkyň oblečených do barevných krojů. Tyto ženy se nesnažily prodat samy sebe, jak se to možná na první pohled zdálo, ale své výrobky a průvodcovství v horách. Nejednou jsme se zastavili a obdivovali ručně vyrobené barevné kabelky, peněženky a různé taštičky.

Nejvíce nás ale zaujala drobná paní s nádhernou dcerou a vnučkou zachumlanou v šátku. Paní Joe nám svou celkem dobrou angličtinou nabídla třídenní putování v horách a spaní a stravování s její rodinou u ní doma.

Neváhali jsme a s milou paní se domluvili. Na ruku nám přivázala náramek a u toho nám slavnostně oznámila, že pokud nebudeme v 8 hodin ráno u kostela, najde nás a uřízne nám malíček.

Malíčky stále máme, své slovo umíme dodržet!

Po lehké snídani jsem se s Joe vydali do deštěm rozbahněných kopců. Putovali jsme přes rýžová políčka v doprovodu psů, dětí a dalších rodin, které se postupně odpojovaly a zacházely do svých stroze vybavených chýší.

Počasí se nakonec udobřilo a my se mohli konečně kochat krásnými výhledy na vietnamská políčka.

Na oběd nás Joe zavedla do jedné chýše u cesty, usedla k ohni a začala smažit tofu s nudlemi. Poté nudle zabalila do rýžového papíru. (Jídlo, které místní domorodci jí každý den.) Dcera Joe mezitím nakrmila dítě uvázané v šátku a já se pomazlila se zablešenými štěňaty. Další žena vyháněla zvědavé prase od ohně a nám se naskytl pohled na každodenní život žen z hor. Po jídle nám Joe ukázala obrovské kádě, kde se barví látky na ony krásné výrobky, kterými nás mimochodem obdarovala.

Dcera zůstala doma a my pokračovali v naší cestě stále výš do hor. Před velkým kopcem v malé vesnici nám Joe ukázala, kam chodí její děti do školy (děti zrovna počítaly příklady na živých buvolech) a kde kupuje tofu.

Sapa - děti z hor

Obtěžkána nákupem pokračovala svižně vzhůru na kopec a my kmitali za ní. Ta žena se snad neunaví!

K večeři jsme měli úplně to stejné, co k obědu a stejně dobře to i chutnalo.

Společnost nám dělal manžel Joe a tchán, kteří byli rozjaření z rýžového vína a také děti, kteří se schovávaly za mámu.

U hostiny jsme se dozvěděli, že vlastně pracují bez odpočinku proto, aby si mohli koupit televizi, že psí maso je výtečné, ale drahé, a že Joeina sestra si nedávno koupila novorozeně od ještě chudší rodiny.

Když jsme se ukládali na bambusovou „matraci“, opilý Vietnamec nás vtipnými posunky upozorňoval, ať se chováme slušně, protože nejsme svoji.

Jakmile jsem zamáčkla blechu, která mě nenechala usnout, spala jsem tvrdě až do rána a ani jsem neměla čas přemýšlet nad tak odlišným životem, kterým tady místní lidé žijí. 

Autor: Diana Schirlová

Čtěte také:

Víza do Vietnamu vyřídíte přes web

Vung Tau – město s „nejvyhlášenějšími plážemi“