Průvodce - Grossglockner

Grossglockner je se svými 3 798 m. n. m. nejvyšší horou  Rakouska a patří do horského systému Vysoké Taury. Vypadá jako ledovcovo – skalnatá pyramida a v bočním výběžku připomíná zvon, od kterého nese právě tento název – v překladu Velký zvoník. Výhled na něj je obohacen o jeho menšího sourozence Kleinglockner (3 770 m. n. m.).

Nejlepší přístup k této hoře je z několika měst a vesniček. Nabízí se Zell am See nebo Karpun na severu, z jihu město Liezen.

Výhled nebo samotná hora je přístupná několika způsoby – autem, na motorce (levnější mýtné), na kole (možnost zaparkovat před mýtnou bránou – cyklisté mají vjezd zdarma a mohou si za 2 eura nechat změřit čas a na konci si nechat vytisknout diplom, pokud cestou lísteček neztratíte nebo nezvlhne), i jako náročnější vysokohorská turistika, do které by se neměli pouštět nezkušení jedinci bez vybavení. Pro pohodlnější je možné vyjet autem po placené silnici Grossglockner Hochalpenstrasse, mýtné na jeden den stojí 35 euro (za odměnu průvodce a samolepka), až na parkoviště, které je součástí vyhlídkového Vyhlídku císaře Franze Josefa a odkud je krásně vidět i na nejdelší ledovec východních alp Pasterzenkees.

Cesta je krásný řidičský zážitek s převýšením 1 500 m za asi deset kilometrů. Celá silnice má 48 kilometrů. Navíc na této cestě platí klasická rakouská okresová stovka, což je rychlost, která zde asi ani nejde překročit a neviděli jsme ji ani nikoho kontrolovat. Avšak důležité je si výlet naplánovat tak, aby bylo krásné počasí, protože když pojedete v horším, jako my, uvidíte sice nejvyšší horu Rakouska také, ale za mrakem, v hrozné zimě a dešti. Avšak má to jednu výhodu, budete tam skoro sami.

Samotný výjezd k parkovišti přináší řadu krásných výhledů. Nádherná panoramata, vodopád, úžasné rostliny a sem tam nějaký kozoroh nebo svišť. Nabízí se také pohled ze svahu, kdy se necítíte zrovna nejbezpečněji, protože od pádu ze silnice po strmém srázu vás dělí pouze svodidla.

Na parkovišti u krásné restaurace se můžete vydat na krátkou procházku na cca 35 minut, kolem vodopádu nebo nahoru mezi kamzíky a k soše Franze Josefa, přes obnovené tunely, které byly původně zasypány kamením, jsou dostatečně osvětlené a narazíte v nich na nejedno milé překvapení v podobě permoníků, jezírka nebo nerostů, až do krásné prosklené kopule observatoře s různými dalekohledy.

Projít se po ledovci, který je v blízkosti vyhlídky Franze Josefa se můžete pokusit po některé z vyznačených tras. Určitě na nich potkáte horolezce s cinkajícími karabinami a i nezkušení jedinci si na chvíli mohou připadat jako součást vysokohorské expedice.

Autor: Novotná Erika