Na kolech po okolí Gardy

Konečně prázdniny... Kam pojedeme, bylo jasné už od začátku roku. Naše láska k Itálii a její kuchyni pohltila naší rodinu už před několika lety. Ale tentokrát jsme jeli jen ve dvou. Důvod byl jasný, jeli jsme na trail. Jelikož jsme datum odjezdu nechávali na poslední chvíli, sehnat ubytování přímo okolo Gardy byl nadlidský úkon. A hlavně vzhledem k účelu cesty jsme nechtěli být omezováni jedním místem. Tudíž volba padla na karavan. Přiznám se, že jisté drobné pochybnosti jsem měla. Ale ukázaly se naprosto zbytečné. Už když jsem poprvé uviděla vůz, který si půjčujeme, byla jsem unešená. Formality vyřízeny, věci sbaleny z předchozího večera, stačí je nastěhovat do auta, rozloučit se a vyrazit.

Cesta byla úžasně pohodlná a ubíhala kupodivu velice rychle.  Itálii jsem si z dřívějška pamatovala jako placaté turistické letovisko s pláží. To, co jsem viděla po cestě za nádheru, mě úplně dostalo. Ty překrásné majestátné hory a jejich vrcholky pokryté sněhově bílou. Nezapomenutelný pohled. Ale to, co jsem měla spatřit při sjezdu do Torbole, to byla láska na první pohled. Kdo na Gardě byl, ví o čem mluvím.

Po cestě jsme se poohlíželi po kempu,kde bychom zaparkovali, jelikož riskovat parkování na černo a následné odhalení se nám nechtělo. Nakonec jsme se rozhodli pro městečko Limone. Cesta tunely podél Gardy s karavanem byla opravdu hodně napínavá věc. Jsou tam velice úzká místa. Nakonec jsme dojeli do kempu, který byl skvěle vybavený. Od elektřiny až po možnost vyprázdnit útroby karavanu. Měli jsme místo přímo na pláži a začali se stavěním venkovního posezení a zapojením proudu. Když bylo hotovo, šli jsme na pláž. Nádhera... Opravdu nádhera... Na ty večery strávené na pláži nezapomenu.

Druhý den jsme se vydali na trail, který však začínal o 20 km dál a výš.  Cesta nahoru byla opravdovou lahůdkou u které jsem snad každých 5 kilometrů musela stavět. Jedete pořád jen nahoru a převýšení občas opravdu potrápí.  Ale výhledy které jsme měli možnost spatřit, za tu námahu rozhodně stály. Cesta dolů byla už o dost rychlejší a napínavější. Traily v Itálii jsou úplně jiné, než co známe z Čech.

Jelikož jsme si jídlo s sebou nevezli, začali jsme hledat nejbližší potraviny, kterých bylo v okolí hned několik, jedny dokonce přímo v areálu. Restaurací tu bylo také spousta, takže o skvělé jídlo jsme opravdu nouzi neměli. 

Jeden večer jsme se šli také projít přímo do městečka Limone a já poprvé spatřila kouzlo italských uliček. Stavili jsme se v lahůdkách pro nějaké dobroty a vydali se podél pláže zpět. Romantika na vás zde opravdu dýchá, jezero šumí a všude krásný klid. 

Takto jsme strávili dalších několik dní. Přes den na kolech po okolí, zbytek dne jsme trávili na pláži a v kempu. Ochutnávali jsme všechny dobroty. Od melounu s parmskou šunkou, přes pizzy, caprese až po výborné sýry. 

Vůbec se nám nechtělo domů. Ale museli jsme. Teď už se nám blíží prázdniny a tento rok to vypadá na Sardínii. Ale o té až příště.

Napsala: Adéla