Campeche rozpolcené mezi minulostí a budoucností

Poloostrov Yucatán odedávna vábil svou rozmanitostí celé generace cestovatelů. První dobrodruzi se již v devatenáctém století prodírali džunglí, objevovali pyramidy a pomáhali odkrývat zapomenutý mayský folklór. Dodnes se obyvatelé snaží oprášit své staré zvyky a oživit původní jazyky.

Dominantní španělská kultura je protkaná střípky mayského bohatství a dohromady utváří jedinečnou mozaiku. Na poloostrově se nachází tři z jedenatřiceti mexických států – Yucatán, Quintana Roo a Campeche. Zatímco první dva jmenované jsou známé archeologickými vykopávkami, rozlehlými chrámy, plážemi s průzračnou vodou a přírodními rezervacemi, na Campeche se trochu neprávem zapomíná. Kromě rozlehlých rezervací deštného pralesa, ukrytých nalezišť a koloniální architektury nabízí také vhled do historie tamních pirátů i lákavé procházky okolo Mexického zálivu.

Celé město Campeche je obklopené hradbami

Kde se záliv snoubí s oblohou

Za městem se teprve připravují velké věci

Oáza klidu v San Francisco de Campeche

Do všech částí Mexika se pohodlně dostanete autobusy různých společností (nejčastěji ADO a OCC) nebo malými mikrobusy (colectivos). Ubytování najdete v některém z hotýlků nebo v místních rodinách přes AirBnB. Těšit se můžete na milé lidi, kteří vám budou chtít ukázat to nejlepší z okolních zajímavostí i zdejších zvyklostí. V hlavním městě státu Campeche – San Francisco de Campeche – vás překvapí nezvyklý klid hned před autobusovým nádražím. Žádní taxikáři? Ale ano, pár jich tu je, ale nenabízí vehementně své služby. Spíš jen tak postávají a čekají. V ulicích rozpálených poledním sluncem nepoletují žádné odpadky a vše působí nezvykle klidně. Auta jezdí v mnohem větších rozestupech než jinde a živé pouliční klábosení se ozve až nedaleko centra. Možná vám až začnou chybět pouliční prodavači a všudypřítomné davy lidí. Kde jsou všichni? Celé městečko se probouzí do nového kabátu v rámci projektu „Campeche 2015 – 2021“, proto si můžete zkrátit čekání na ubytování ve stinném parku s úzkou běžeckou dráhou a dětskými prolézačkami, na pobřeží obdivovat načrtnuté plány budoucí cyklostezky a popojíždět modernizovanými autobusy do centra.

Všudypřítomní brouci

Historické hradby v centru města

Modernizace barevného města

Dlouhé procházky až do západu slunce

Ve městě se neztratíte ani bez mapy. Ulice jsou, podobně jako ve většině středoamerických měst, na sebe kolmé. Stačí držet správný směr a člověk dojde snadno k cíli. Zvídavé jedince přitahuje Mexický záliv, omývající břehy Campeche. Pozoruhodná proláklina, která vznikla po dopadu meteoritu, vždy modře svítila z mapy Ameriky ve všech atlasech. Nyní se můžete podívat z blízka a zahledět se do modrých dálav zálivu. Podél pobřeží vede příjemná stezka pro chodce i cyklisty a čas od času narazíte na rozestavěnou část, která bude dokončena až ve zmíněném roce 2021. Milovníci sportu sem mohou vyrazit na ranní běh. Teoreticky by se dalo běhat i jindy, ale v průběhu dopoledne začne obvykle pálit slunce a odpoledne vás občas překvapí prudký deštík. Na jedné straně vás stezka zavede k monumentu a na druhé straně máte možnost prohodit pár slov s místními rybáři a obdivovat jejich lodě. Na pláž a koupání byste se museli vydat daleko za město. Místo toho však můžete zaplout do některé z restaurací na studený nápoj z Rosa de Jamaica.

Příjemná vycházky po pláži

Zamyšlená dáma hledí do zálivu

V období dešťů prší krátce, ale vydatně

Hradby chránily před nájezdy pirátů

Město bylo založeno v roce 1540 a jeho krásná koloniální architektura byla zapsána na samém konci 90. let 20. století na seznam světového dědictví UNESCO. Název získalo zkomolením názvu mayského regionu Ah-Kim-Pech. Brzy se stalo centrem křesťanství a zejména obchodu, což z něj ale na druhou stranu udělalo terč četných loupežných výprav pirátů a korzárů. Bylo nutné vymyslet efektivní obranný systém. V sedmnáctém století tak na pobřeží vyrostla neproniknutelná hradba chránící staré město. Do celého opevnění vedly pouze dvě brány – jedna mořská a jedna pozemní. Pozemní branou vstupujete do barevného světa koloniálních tvarů a mořská vás zavede na rozlehlé (a většinu času liduprázdné) Náměstí Republiky. Hradby dnes slouží zejména večer jako kulisy divadelních představení a působivých světelných show. Také je zde malé muzeum, zabývající se piráty a navigačními systémy na lodích, ze kterého pak vystoupáte nahoru na hradby. Procházka je relativně dlouhá a odhalí vám zákoutí, která jste možná z ulice přehlédli – nainstalované sousoší, malou prodejničku ovoce, zarostlý dvorek nebo vzdálenou katedrálu. Stále zde visí několik zvonů, na které si můžete zazvonit pro štěstí. Ale opatrně, ať nezpůsobíte pirátský poplach, vždyť děla jsou stále z hradeb namířená na potenciální cíl.

Průchod do staré části města

Z hradeb se velká část dochovala

Kolonáda a katedrála Neposkvrněného početí Panny Marie

Socha rybáře v zákoutí pod hradbami

Od mayské architektury k prvnímu indigennímu prezidentovi

Uvnitř nepravidelného úhelníku hradeb stojí budovy, které patřily zdejším správcům a úředníkům a v jejich středu najdete krásnou katedrálu Neposkvrněného početí Panny Marie.  Okolo zastřešené kolonády, neprostupným hejnem holubů čekajícím na drobky od dětí a kolem laviček se svačícími Mexičany vejdete do impozantní budovy. Uvnitř není ani o půl stupně chladněji, i když se větráky točí naplno, proto raději pospěšte do přilehlé tzv. meditační zahrady, která se posléze ukáže být kolumbáriem. Blízko náměstí se prodávají nanuky z pravého ovoce nebo můžete zajít na kávu s ledem. Pak už je nejvyšší čas navštívit muzeum mayské architektury, obhlédnout turistický vláček a učinit zásadní rozhodnutí. Nahoře nad městem se nachází zachovalá tvrz s muzeem a socha Benita Juaréze v nadživotní velikosti. Ve spalujícím vedru je cesta do kopce poměrně náročná, ale výhled stojí za to. Socha prezidenta vizionářsky hledí k zálivu a v příkopu tvrze pobíhají desítky leguánů. Cesta dolů je sice snadnější, ale co se odměnit za výkon výbornou večeří v rodinném podniku? Yucatánská kuchyně je vynikající a jistě ve vás zmizí i přiložené tortilly navíc, které by vám jindy lezly ušima. A mezitím se třeba přežene ten děsivý lijavec.

Pevnost s výhledem na záliv

Krásná koloniální architektura

Rozbité zvony v "meditační zahradě"

Pohled na katedrálu z vrchu hradeb

Autor: Pickova Zdenka