Novoroční lyžování v Rakousku

Jak zažít netradičního Silvestra? Většina lidí bývá doma nebo se svými kamarády a oslavuje třeba u televize nebo hraním her příchod dalšího roku. My ale ne. Často jezdíváme v tento ojedinělý den roku, kdy si ho spousta mých kamarádů nepamatuje, na lyžování do Rakouska.

Výjezd v osm ráno, v jedenáct kupujeme půldenní permanentku a vyrážíme na svah. Nejbližší středisko nám Jihomoravákům je Stuhleck a Semmering.

Nejprve na Stuhleck. Sice to není obrovské středisko, pár slušných sjezdovek se tu ale najde. Navíc jezdit na české hory se nám už omrzelo, věčně se stojí fronty buď na kotvu nebo v ojedinělých případech na sedačku. Tady vždy a všude sedačka. Někdy vyhřívaná. Jak tak pozorujeme, hodně lidí lyžuje na Silvestra. Zvlášť odpoledne po obědě. Ale není jich tu zas tolik. Vždy máme spoustu místa na naše radovánky a blbinky. Občas se někomu zapleteme do cesty, ale vyřešíme to jen mávnutím na pozdrav a jede se dál.

Lyžujeme až úplně do konce. Je to paráda, ale musíme si hlídat čas, abychom včas sjeli k sedačce, která nás sveze dolů. Podmínky terénu nejsou vyhovující, aby natáhli sjezd až dolů.

Na parkovišti sedneme do auta a odjedeme do blízkého Semmeringu. Máme čas pár hodin, které využijeme posezením v restauraci přímo u šlepru. Dáme večeři a vyrazíme zase na svah. Brzo se setmí, takže hlavní dojezdová sjezdovka je osvětlená z obou stran. K začátku nočního lyžování na Silvestra sjíždí dolů skupinka lidí v rukou držící pochodně. Tvoří dlouhého hada. Za sebou bohužel nechávají vyježděnou rýhu, na kterou si musíme dávat zvlášť pozor. Je tak hluboká, že by přes ní nejeden lyžař přepadl. Dojedou dolů za tleskání pozorujících a utvoří z pochodní rok, na který čekáme a kterého se dočkáme co nevidět. Pak spustí kabinky a jede se nahoru.

Kabinka vypadá jak pro dobytek, musíme sundávat lyže a stát, ale to nijak nevadí. Hlavně, že nás zaveze nahoru. Minulý rok byla otevřená jen hlavní sjezdovka a její pravý bok kvůli počasí. Předloni zase všechny okolní. Vyzkoušíme všechny.

Na Semmeringu si musí člověk dávat pozor na zavírací dobu. Někdy totiž je noční lyžování do devíti, jindy do desíti. Tak jsme kdysi přišli i o chladící se šampaňské nahoře u sjezdovky ve sněhu. Samozřejmě nám ho nikdo neukradl, kvůli vlastní blbosti zavírali dřív, než jsme mysleli. Poté jedeme rovnou domů, abychom stihli půlnoc. Většinou nám to vyjde. Tak tak zaparkujeme a už bijí dvanáct. Šťastný Nový rok!