Pozor cestovatel! Aneb nejveselejší trapasy cestovatelů

Cestování a poznávání jiných krajů a zvyků z nás dělá vzdělanější bytosti, rozšiřuje naše vnímání a toleranci, učí nás rychle reagovat na cizí podněty. O turistice a jejím dobrém vlivu na člověka byly vydány už stovky knih, turistické kanceláře se předhání v exotických nabídkách a seznamovací kanceláře by potenciální páry nejradši poslaly na cestu kolem světa.

Stejně ovšem jako se zubař bude i mimo práci dívat lidem automaticky na zuby, i vnímavý cestovatel si přiváží ze svého putování psychické suvenýry, zkrátka zvláštní (zlo)zvyky. Přinášíme vám přehled těch nejúsměvnějších. A jestli i vás někdo zaskočil rozporuplnou otázkou nebo chováním, zkuste zjistit, jestli i on náhodou netrpí diagnózou cestovatele.

1. Časté nabízení sprchy -
 Ondra, 35 let, montážní technik:

Jako montážní technik jsem v Čechách odstartoval vcelku dobrou kariéru, po několika letech jsem však zatoužil i po něčem víc než vzdělávání v oboru. Chtěl jsem poznat svět a cestovat, proto jsem nadšeně vzal nabídku na technické montáže v exotické Brazílii! V Čechách jsem neměl žádné závazky a až na rodiče mě tu nic nedrželo, koupil jsem si tedy cestovní pojištění do zahraničí a vyrazil na zkušenou do světa. A pracovní pobyt se protáhl na 3 roky. Brazílie je horká země nejen na počasí, ale i charakterem a mnoho lidí zde sportuje. Teplé vlhké počasí a jižní temperament samozřejmě způsobuje, že se rychle zpotíte. Proto je tam běžné, že se lidé často sprchují, klidně i pětkrát denně. A pokud přijdete někam na návštěvu nebo i návštěva k vám, nabídka sprchy je automatická záležitost a výrazem slušnosti.

Když jsem se ale po několika letech vrátil zpátky do Čech, nemohl jsem se tohoto společenského gesta zbavit! Neumíte si představit ty překvapené a dokonce i uražené pohledy mých přátel, když jsem jim hnedle ve dveřích nabídl sprchu! Nastalo trapné ujišťování, že jsem nenarážel na nějaký zápach. Ještě mnohem horší situace však nastaly, když jsem si nedal pozor na pusu a ze (zlo)zvyku jsem nabídl sprchu i nějaké dívce! Hned jsem byl v podezření nemravných úmyslů a koktání v trapné situaci mi v pověsti rozhodně nepomáhalo. Upřímně jsem svoji brazilskou galantnost v českých poměrech nenáviděl. A stálo mě to mnoho vlastního prolitého potu, než jsem se nabízet sprchu odnaučil.

2. Až náboženské přijímání vizitek 
- Petr, 48 let, podnikatel

Naše firma úspěšně expandovala do Asie a já jsem jako obchodní ředitel na několik let zakotvil na Taiwanu. O asijské slušnosti je toho známo hodně, vzájemné úklony a nekonečné přátelské úsměvy jsou tradicí po staletí. A že se trocha té úsměvnosti po pár letech přenese i na můj poměrně přísný výraz mi jenom svědčilo. Ovšem v Asii jsem pochytil ještě jeden zvyk, kterého jsem si bohužel nevšiml a o kterém se pak špitalo v českých podnikatelských kruzích. Nejen na Thaiwanu jsou totiž i veškeré vaše osobní věci brány s nesmírnou váhou. A předávání obchodních vizitek vypadá podobně jako nějaký náboženský obřad. Zásadně přebíráte od obchodního partnera vizitku oběma rukama a celé tohle v Evropě jednoduché gesto vypadá jak předávání vzácné vesmírné energie. Jak směšně jsem vypadal v Čechách, snad nejde ani popsat. Někteří obchodní partneři mě dokonce podezřívali, že je tou teatrálností zesměšňuju. Trvalo poměrně dlouho, než jsem svůj konstantní úsměv dokázal kombinovat i s místním přijatelnějším výrazem pokerového hráče a neprovokovat svou úslužností při byznysu.

3. Veronika, 26 let, grafická designérka

Jako milovnice módy a designu jsem dlouho toužila po studijní cestě do Francie a skákala jsem radostí, když mě na jednu z prestižních designových škol přijali. A na zkušenou jsem vyjela jako opravdová princezna ověšená nejen rodičovskými radami, ale i cestovním pojištěním od AXA Assistance  pojišťovny, které zahrnuje i nonstop právní asistenci na telefonu. Tu jsem potřebovala hned při příjezdu do Francie, protože kvůli stávce vznikl zmatek na letišti a všechna má zavazadla se ztratila. Věděla jsem ale, že nemusím zbytečně panikařit, zahlédla jsem místní kavárnu, objednala si espreso a zavolala právníkům AXA Assistance, abych se poradila, co dělat. Ochotně mi řekli, co mám přesně udělat a jak danou situaci nejlépe vyřešit. Ve finále se mi tak podařilo po letecké společnosti vymoci odškodné za zpoždění zavazadel, které se nakonec protáhlo na dva dny..

A jak jsem posléze zjistila, z kaváren se ve Francii řeší vše! Objednáte si espresso, vytáhnete telefon a začnete řešit vše potřebné i nepotřebné. A tak si brzo navyknete, že kavárny ve Francii neslouží pro občerstvení, ale hlavně jako společná kancelář. Kulturní šok ale nastane, když se po delším čase vrátíte do Čech. Že dokážu jedno kafe mít i dvě hodiny rozčilovalo nejen mé přátele, ale hlavně hospodský personál. Trvalo mi dlouho, než mi došlo, proč mě všechny místní servírky nenávidí a přes obědy mi nechtěly dát volný stolek. Ano, kavárny vydělávají na objednávkách, ne na pronájmu stolku jako soukromé kanceláře hostů. A na vaše jednání taky není nikdo zvědavý, což ovšem v temperamentní Francii neřešíte. Dnes už mám svoji vlastní kancelář a hosty v kavárnách svým hlasitým telefonováním neobtěžuju. Ale až se zase podívám do Francie, určitě si ze sentimentu zkusím zase řídit svět z kavárny.

4. Pavlína, 36 let, obchodní zástupce

Naše firma se zabývá nákupem a šitím oděvů, není proto divu, že obchodujeme s velmocemi nejlepších tkanin, jako je Indie a Turecko. V těchto zemích je mnoho rozdílů, jedním pro mě největší je však zvyk neustálého smlouvání o cenách. A smlouvání není doménou jen na trzích, ale i v oficiálním byznyse. Smlouváte tvrdě o cenu za oběd stejně jako o cenu za látky, knoflíky, šití a přepravu. Tvrdě bojujete o cenu s podomním trhovcem stejně jako s majitelem továrny. A jak těžko mi dalo se tento smluvní boj naučit, tak stejně těžko mi to jde v Čechách odnaučit! Automaticky se snažím smlouvat za cenu o lístek do metra, zkoušela jsem smlouvat v Tescu a snažila jsem se svou obchodní taktiku i na cestovní pojištění do zahraničí (té sympatické slečně na telefonu se ještě jednou omlouvám, ale nedalo mi pochopit, že v pojišťovně platí stejné podmínky pro každého stejně). Nejdřív jsem tyhle trapasy poměrně dlouho a zoufale řešila, teď už ale moje smlouvačské historky dávám pro pobavení přátel, dokonce jsem jimi potěšila i cestovatelské weby pod hashtagy #stanese a #mojecesta , tam není o zábavné články z cest nouze.

Spletitým situacím na cestách se nevyhnete, ale ruku na srdce - vždyť proto i tyhle cesty podnikáme! Aby vám ale nakonec i sebezapeklitější situace přišly k smíchu, je dobré s sebou mít kvalitní cestovní pojištění. Ideálně takové, u kterého přesně víte, co kryje a jaké má stanovené limity. Například u AXA Assistance si můžete vybrat hned ze tří balíčků a za super cenu. Takřka nejlepší na trhu v poměru cena/výkon. Zároveň se o vás ale postará perfektní a sehraný tým na asistenční lince. A upřímně – v situaci, kdy se opravdu nemáte na koho obrátit, oceníte takovou pomoc nejvíc.  A co je ještě pro nás cestovatele nejlepší? Že si pro pojištění nemusíte nikam chodit.  Vše si totiž můžete sjednat online bez front a čekání. A ušetřený čas je jako ušetřit peníze, které se na cestách vždycky hodí, třeba v dobré restauraci nebo v obchůdku se suvenýry.