Průvodce - Kréta

Tato drsně krásná „Řekyně“ je nesmírně mnohotvárná. Kréta je po Sicílii, Sardinii, Kypru a Korsice pátým největším ostrovem ve Středomoří, dvakrát větším než Mallorca. Žije zde více než 600 tisíc lidí.

Abyste přešli ostrov na šířku, potřebujete na to celý den. Na délku to je 245 kilometrů vzdušnou čarou od západního k východnímu pobřeží; trasa z Vai na východě do Falássarny na západě vede po silnicích plných zatáček a je dlouhá více než 350 kilometrů.

Kréta je vlastně pohořím, které se zvedá z moře a tvoří val mezi Egejským mořem na severu a Libyjským mořem na jihu. Několik dvoutisícových vrcholků se vypíná jen pár kilometrů od moře; Psilorítis se svými 2456 metry je nejvyšší horou Kréty a tvoří dominantu středu ostrova. Lysý obr, jenž je až do konce května pokryt sněhem, tvoří impozantní kulisu letoviskům na pobřeží, kde se v tu dobu dá již koupat a vyhřívat na slunci.

Turistický průmysl se rozvíjí hlavně na severním pobřeží Kréty, kde jsou četné, daleko se táhnoucí písečné pláže, zejména poblíž Réthimnonu, Georgioúpolisu, Málie a Sitíe. Zde se také nalézá nejvíce letovisek. Ať pobýváte v rušných městech Chaniá, Réthimnon a Iráklion nebo v mnohem klidnějším městečku Sitía či daleko mladších střediscích, jakými jsou Ágios Nikólaos, Mália, Cherssónissos a Goúves, nebo v ještě turistickým průmyslem téměř neobjeveném městě Kastélli Kíssamos, všechna jsou naprosto zaplavená rekreanty.

Jižní pobřeží je naproti tomu všude srázné. Písčité pláže se zde nacházejí ojediněle, jsou jen v Paleochóře, Agía Galíni, Mátale a Plakiás, stejně tak na plochém úseku pobřeží u lerápetry. Několik pláži na jižním pobřeží je dostupných pouze po vodě člunem, například v Agía Rouméli a Loutró; jiné jsou příliš vzdáleny od letišť nebo mají tam málo ubytovacích kapacit, že je nenajdete v žádném katalogu cestovních kanceláří: Léndas nebo Frangokástello.

Cílem pro individuální turistiku jsou doposud také pláže a vesnice na západní či východním pobřeží; zde nenajdete žádné hotely, nanejvýš malé penziony. Příjezd sem je sice zdlouhavý a klopotný, ale stojí to za to.
V horských vesničkách plyne život jinak než v mnohých letoviscích, ještě zcela svým vlastním tempem.

Rolníci používají jako dopravní prostředky muly a osly, muži a ženy dřou bez použití mechanizace na vinohradech, pastýři ženou svá stáda ovcí a koz přes holé stráně. Z kafíren na návsích se line výhradně řecká muzika; cizinec, jenž prochází vsí, je tu vítán. Kdo chce poznat pravou tvář Kréty, měl by sem zavítat – kontrast je to opravdu velký, zvláště ve srovnání s životem na turistikou zahlceném severním pobřeží. Ve „středověkých“ podmínkách horských vsí by měl strávit alespoň pár hodin, nebo ještě lépe: ubytovat se zde na několik dní – v soukromí nebo v penzionu.