průvodce - Bruntál

Bruntál je okresním městem v severovýchodním cípu České republiky, umístěným ideálním způsobem, to je v centru podhorského okresu Bruntál, s ideální dostupností ze všech okolních měst a obcí okresu. Zřízení VÚSC přisoudilo městu příslušnost k Moravskoslezskému kraji. Přestože tento podhorský okres přirozeně tíhne v rámci Jeseníků spíše k Jesenicku a Šumpersku, patří tyto dva okresy paradoxně pod Olomoucký kraj.

Náměstí Míru v Bruntále

Bruntálsko je převážně hornaté: v západní části regionu se rozkládá Hrubý Jeseník s Pradědem (1492 m.n.m.). Centrální část oblasti vyplňuje Nízký Jeseník, tvořený Krnovskou, Bruntálskou, Stěbořickou, Domašovskou, Slunečnou a Vítkovskou vrchovinou. Zlatohorská vrchovina zasahuje Hynčickou vrchovinou a Osoblažskou pahorkatinou na severozápadě území, jihovýchod oblastí pokrývají výběžky Oderských vrchů. Nejnižší části okresu tvoří Poopavská a Osoblažská nížina - v místech, kde říčka Osoblaha opouští státní území, je nejníže položené místo oblasti (203 m.n.m.)

Značné výškové rozdíly ovlivňují podnebí - převážná část území má mírně teplé klima s poměrně rozsáhlými srážkami. Oblastí prochází hlavní evropské rozvodí. Většina území náleží k povodí Opavy, která společně s povodím Osoblahy patří k povodí Odry a tím k baltskému úmoří. Z jižní a jihovýchodní části oblasti jsou vody odváděny do řeky Moravy, náležející k černomořskému úmoří. Jezera se na území volebního obvodu nenacházejí. Nedostatek pitné i užitkové vody byl řešen výstavbou umělých vodních nádrží, a to Kružberské a nádrže Slezská Harta. Velkým přírodním bohatstvím oblasti jsou minerální prameny. Silné zdroje minerálních vod jsou u Lhotky u Litultovic, u Mladecka, Jakartovic, Velkých Heraltic, Karlovy Studánky, Ondrášova a na dalších místech. Na území obvodu se nacházejí i významná ložiska železných, olovnatozinkových, stříbrých a zlatých rud.

Snaha o zachování výjimečného krajinného a přírodního rázu území vedla k vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Jeseníky a řady státních přírodních rezervací, chráněných přírodních výtvorů a chráněných přírodních památek.

Holasovicko, Krnovsko a Osoblažsko začal člověk osidlovat již od starší doby kamenné. Osídlení se stalo posléze trvalým; od 6. století získalo slovanský charakter, doložený archoelogickými nálezy i zachovanými pomístními názvy. Hornaté oblasti, osídlované jen velmi pozvolna a řídce, byly rozsáhle osídleny v průběhu tzv. velké kolonizace, probíhající od konce 12. stol. Podnětem k rozsáhlému osídlování těchto oblastí kolonisty jak z vnitrozemí českých zemí tak ze zemí německých byla naleziště drahých kovů. Další vlny již převážně německých osídlenců osazovaly obce, které zanikly po česko - uherských válkách na konci 15. století a po válce třicetileté v 17. stol. V důsledku výše popisovaných událostí získala převážná část kraje národnostně německý charakter. K úplné změně národnostního složení obyvatelstva došlo po druhé světové válce osídlením obcí regionu převážně českým a slovenským etnikem.

Příčinou hospodářského rozkvětu celé oblasti byla od 13. století těžba a zpracování drahých kovů. Hornická střediska, která byla zároveň centry řemeslné výroby a významnými obchodními křižovatkami, obdržela městská práva: Bruntál jako nejstarší místo s městským právem v českých zemích (asi 1213), Krnov, Budišov, Horní Benešov, Osoblaha, Huzová, Dvorce, Rýmařov, Janov, Andělská Hora, Horní Město, Ryžoviště, Moravský Beroun, Vrbno, a Město Albrechtice. Statut města si dodnes zachovala pouze některá z nich - Bruntál, Budišov, Krnov, Rýmařov, Moravský Beroun a Vrbno pod Pradědem; nově získala statut města v roce 1973 Břidličná.

Po úpadku těžby drahých kovů v průběhu 17. stol. vzrostl význam hutní a kovodělné výroby. Nejvýznamnější hamry a železárny se nacházely v Ludvíkově, Železné a v Břidličné. Po téměř úplném zániku těžby rud a železářství v druhé polovině 19. stol. zaujala dominantní postavení textilní výroba, rozvíjející se od 18. stol.

Nejstarší plátenickou manufakturu na Moravě zřídili Harrachové již v roce 1746 v Janovicích u Rýmařova. Rozvoj textilní výroby pokačoval zejména v 19. stol. Centrem plátenické výroby se stal Bruntál, soukenické Krnov a výroby hedvábí a brokátu Rýmařov. Vedle textilní výroby se rozvíjela i jiná průmyslová odvětví - kupříkladu ve Vrbně pod Pradědem byla vedle řady textilních závodů, staré sklárny a továrny na zbraně velmi významná chemická továrna, vyrábějící pětinu veškeré produkce kyselin a Glauberovy soli v celém Rakousku.

Bruntálsko patří ke dvěma historickým celkům: k Moravě (Rýmařovsko, Moravskoberounsko, Dvorecko, Budišovsko a Osoblažsko ) a ke Slezsku (Brunálsko, Krnovsko, Holasicko, Heralticko).

Slezská část se vyvíjela jako součást Opavského knížectví, rozděleného později na knížectví Opavské,Krnovské a Hlubčické. Skutečnými základními jednotkami správy byla až do roku 1850 jednotlivá panství: ve slezské části byla nejvýznamější panství bruntálské, albrechtické, heraltické a melčské, v moravské části panství rabštejnsko-janovické, sovinecké, karlovecké, budišovské a šternberské. Panství Osoblaha, Dívčí Hrad, Rudoltice, Pavlovice a Jindřichov stejně jako statky Deštné, Litultovice a Dolní Životice vytvářely tzv. moravské enklávy ve Slezsku. V roce 1850 byla zrušena patrimoniální správa, ve které správní jednotky představovala panství. Novými správními jednotkami se staly politické okresy. Obce ležící ve Slezsku, příslušely k okresům Krnov, Bruntál a Opava, obce nacházející se na Moravě k okresu Šternberk, ze kterého se v roce 1868 vyčlenil okres Rýmařov a v roce 1909 okres Moravský Beroun. Tento stav trval - s výjimkou let okupace nacistickým Německem - až do 1. 1. 1949, kdy byly místo zemí vytvořeny nové kraje. Součástí Ostravského kraje byly okresy Krnov, Opava a Vítkov, kraje Olomouckého okresy Bruntál a Rýmařov.