Cestování u protinožců: Lepší zítřky v Sydney

V minulém díle jsem vám popisovala moje začátky v Sydney. S bydlením a s prací jsem nebyla vůbec spokojená. V našem sdíleném bytě už to přestávalo být únosné. Majitel klukům dokonce přikázal uklízet, protože bordel odrazoval další potencionální spolubydlící při prohlídkách bytu. Trochu se to posléze zlepšilo, ale přesto jsem tam nemínila zůstat déle, než je nezbytně nutné.

Našla jsem si nový byt, který byl sice také sdílený, ale měla jsem vlastní krásný pokoj a pokud jsem nechtěla, spolubydlící jsem ani nepotkala. K bytovému komplexu patřila dokonce sauna, vířivka a bazén, vše s přístupem zdarma. Bylo to tam opravdu super. Bohužel to mělo háček v tom, že jsem pokoj měla pronajatý pouze krátkodobě po dobu, kdy byli původní nájemci na delší dovolené.

Rozhodla jsem se udělat i něco s mou iritující stávající prací. Jelikož nejsem kluk, měla jsem to asi o trochu těžší. Na stavbu nebo jako řidiče dodávky by mě pravděpodobně nepřijali. Nejčastěji člověk dostal práci jako pomocná síla do kuchyně, což jsem si nechávala jako úplně krajní variantu. Do baru při práci s alkoholem člověk potřebuje vlastnit certifikát (ideálně RSA). Rozhodla jsem se tedy, že do sebe trochu zainvestuju a podstoupím zhruba půldenní kurz, po jehož úspěšném absolvování certifikát dostanu. Celé to bylo vlastně o tom, jak nikoho neopít a nebo poznat, kdo už je opilý a odmítnout mu nalít. Všechny ty bláboly mi přišly tak absurdní, až se mi chtělo smát. Všichni kolem to ale brali naprosto vážně a mně to prostě hlava nebrala, co to tam vlastně probíráme. Na závěr jsme psali test, kterým díky opisování prošel skoro každý. Našel se i jeden opravdu zvláštní jedinec, který neuměl ani opisovat a testem neprošel.  

Certifikát jsem nakonec nevyužila, protože se mi brzy na můj inzerát ozvala rodina s nabídkou práce chůvy. To jsem původně neměla v plánu, dětí jsem si užila dost jako au-pair v Anglii. Nechtělo se mi už ale chodit po ulicích a škemrat o práci. Stejně tak jsem odmítala makat jako šroub a nechat se napomínat od mladších holek. Jelikož jsem v rodině měla i bydlet, vyřešilo to situaci s mým krátkodobým pronájmem.

Když jsem se zrovna nezaobírala prací nebo bydlením, nebo jsem nebyla ve škole, užívala jsem si život v Sydney. Jak už jsem zmiňovala, nedaleko našeho bytu byl přístav Darling Harbour, kam jsem moc ráda chodila. Všude bylo spoustu kaváren a barů, pouličních umělců a hudebníků. Často tu probíhaly různé kulturní akce a pravidelně jednou týdně se sem člověk může přijít podívat i na ohňostroj. Přes přístav a dál podél vody jsem se tu a tam chodívávala projet na kolečkových bruslích. Zřejmě to tam není moc obvyklé, protože jsem potkávala lidi na kolečkových bruslích zřídkakdy.

Centrum Sydney

Radnice

	Kolotoč v Darling Harbour

Procházky v samotném centru Sydney byly také pecka. Moderní a výškové budovy (nejvyšší Centrepoint Tower se svými 309 metry) se tu mísí s historickými stavbami jako je třeba Town Hall nebo Queen Victoria Building. Celé centrum je díky bohatému nočnímu životu, kulturnímu dění a nákupnímu a gastronomickému vyžití naprostou atrakcí. Z šrumce proudícího velkoměsta jde ale jednoduše uniknout do klidnějšího Hide Park, Botanic Garden a Art Gallery.

Místní galerii jsem zbožňovala. Nejen proto, že byl vstup zdarma. Je tu k vidění tolik druhů umění, že není možné vše projít ani za několik dní. Navíc zde probíhají přednášky na zajímavá témata, takže jsem se tam zdržovala poměrně často. O botanické zahradě vám povyprávím příště. Také jsem si později velmi oblíbila a mám o ní hodně co říci.

Art Gallery

Pokud vás zajímají další mé postřehy, zážitky a dojmy z největšího a nejstaršího města Austrálie, těšte se na další díl!

Autor: Lucie Dvořáková

	Zastávka v Sydney	Druhý týden v Sydney	Australský deník