Cestovní deníček – Thajsko

Chystáte - li se do Thajska tak hlavní turistická sezóna začíná ve většině lokalit od listopadu do konce března. Tato doba je nejlepší k návštěvě této jihoasijské země. Panuje zde suché počasí s minimem srážek a teplotami nad 25° C.

4. den (sobota): 18.2.  

Ráno mě probudily studené nohy. Z lesa se táhlo vlhko a s tím i taková ta hnusná lezavá zima. Probuzení však bylo nádherné, jsem v resortu Jungle View na rozhraní národních parků Khao Yai National Park a Thap Lan National Park.

Obr.1. a 2.: Jungle View je nádherné klidné místo blízko džungle, takže jsme si mohli vydechnout a připravit se na další shon. Další pozitivum tohoto místa je to, že jsme se zde nejlépe najedli za celý náš měsíční pobyt v Thajsku.

Před upadnutím do spánku pod krásnými nebesy jsem se přinutila přeprat prádlo, vše mám hned po obléknutí na sebe zpocené. Podnebí je zde nepopsatelné dokud nezažijete.

Vlhkost, která nás doslova praštila před obličej, při vycházení z letiště byla nesmírná. A to jsme přijeli v nejvhodnějším možném období – tzv. období sucha/chladu. Toto období je pro cestovatele určitě vhodnější nejen kvůli snesitelnějšímu počasí (stejně je vedro), ale i kvůli komárům a tím pádem kvůli hnusné nemoci zvané malárie.

V suchém období je komárů nejméně a tudíž někteří z naší dvacetičlenné skupiny úplně vynechali léky antimalarika, včetně mě. Prádlo je pořád mokré, proto jej balím do sáčku a odcházím na snídani. Budu ráda, když uschne za tři dny.

Thajci snídají polévky, což pro nás znamenalo, že jsme dostali k dispozici obrovský kotlík vývaru s úplně rozvařenou rýží, trochou mletého vepřového masa a houby. Houby tu mají výborné, velké množství druhů, proto jsme se odpoledne vydali na houbovou farmu. Polévka je v ceně, sním dvě mističky, ale ne protože by mi chutnala. Jednoduše protože už mě fakt štve, jaký mám neustále hlad. Jídlo je tu prostě dietnější – hladové, příště si přibalím více müsli tyčinek.

Na houbové farmě jsme mohli ochutnat houbovou zmrzlinu, kandované houby na sladko, což byl v mém případě nejlepší suvenýr pro rodinu nebo nakoupit kosmetiku z hub, sušené houby a mnoho dalšího. Thajci nás provedli celým procesem pěstování houby až po její zpracování.

Obr.3.: Pěstírna hub, využívá se každý volný prostor.
Obr.4.: Sušení hub se provádí vysypáním na plech venku na Slunci. 

Pokračovali jsme dále směrem do vnitrozemí. U benzínky téměř celá naše cestovatelská skupina vyskákala z klimatizovaných mini dodávek ochutnat smažené kobylky a brouky. Já nenašla odvahu a dost silný žaludek

 Obr.5.: Řidič Than byl velice milý a učil nás, jak se mají pouliční dobrůtky  správně jíst. 

Další zastávkou je chrám Phanon Rung na vyhaslé sopce. Chrámový komplex je památkou UNESCO, proto je tu celkem rušno. Spousta asijských dětí na výletě, všichni se s námi chtějí fotit, bílé tváře tu zřejmě často nepotkají. V okolí chrámu je spousta krámků, kde se dají koupit všelijaké krásné suvenýry, kabelky, vyšívané šátky, apod.

Obr.5.: Nepřeberné množství pouličních stánků.
Obr.6. a 7.: Příchod k chrámovému komplexu je velkolepý - foto dole. Nahoře můžete vidět, že chrámy se lze procházet a detailně zkoumat jakým způsobem se používal ke stavbě laterit a pískovec.
Obr.8.: Místním uděláte obrovskou radost, pokud budou mít fotku, s vaším bílým obličejem Schválně si při návštěvě Thajska povšimněte, že samotné Thajky se mažou krémy s vysokými  ochrannými faktory a nejkrásnější je ta, která má nejbělejší pleť a světle hnědé vlasy. Ve výsledku potkáváte mladé Thajky s nepřirozeně bílým make-upem, rudými rty a podivně odbarvenými vlasy.  

Na oběd jsem si objednala nudle s kuřetem a zeleninou. Očekávala jsem něco ve stylu, co dostávám v rychlém okýnku na hlavním nádraží v Brně. Bohužel nudle byly nechutné rozvařené pláty jakési těstoviny. Celkově tu v pouličních restauracích nevaří moc dobře a čistota je prapodivná, proto se doporučuje očkování proti žloutence. Já zvolila vakcínu Twinrix a jsem s ní maximálně spokojená, protože je kombinací látek proti žloutence typu A i B. Je potřeba absolvovat tři návštěvy s injekcí s cenou kolem 4.500Kč, ale stojí to za to, očkování je doživotní.

Po obědě nás čekalo mnoho kilometrů se zastávkami na podívání se do okolní krajiny. Při jedné takové se mi u nohou plazil had. Chong (naše Thajská průvodkyně s Českým manželem) na mě začala řvát: ,,Háááád pozor hááád, snaaake“. Strachy jsem se nepohnula, až běžící dav mě přinutil se otočit a uviděla jsem krásného sytě zeleného hada, který se rychle vlnil pryč. Příroda mě však v této části Thajska zklamala.

Prales je jen vyprahlé místo s hromadou listí, přirovnala bych jej k listnatému lesu v ČR. Téměř všude v okolí nohou trnité šlahouny, neustále nás něco škrábalo a zachytávalo se za oblečení. Nejzajímavější nám přišel fakt, když nám průvodce oznámil, že zde žijí divocí sloni a není radno je potkat, protože by nás mohla potkat celkem nepříjemná smrt. Slony jsme tu nepotkali, ačkoliv podle trusu a zlámaných stromů bylo vidět, že tu nedávno byli.

Obr.8.: Každý z nás se aspoň vyfotil a u stromů s hroty  
Obr.9.: Po poskytnutí informace o divokých slonech se nikomu nechtělo jít první.

Autor: Lucie Kokrdová

Další články o Thajsku:

Tipy a rady na cestu do Thajska

Thajsko: Chiang Mai – město chrámů

Bangkok - ráj pro milovníky jídla, kultury i nočního ..

Koh Yao Noi jako ráj pro skutečný odpočinek v Thajsku

Thajská kuchyně

Co navštívit v Bangkoku?

Koh Samet, smaragdový ostrov

Thajsko - dovolená v zemi stříbrného plátna

Přehled letišť v Thajsku

Jaké doklady je potřeba při cestě do Thajska?

Měna a placení