Kodaní od severu k jihu. Na kole za den!

V předchozím článku jsem se věnovala jednomu dni v Kodani, který jsem absolvovala pěšky. Tehdy jsem v rámci celodenního okruhu prošla historickým centrem města. Jelikož jsem na pobyt v Kodani měla vyhrazené pouze dva dny, potřebovala jsem během druhého dne pohodlně stihnout navštívit zajímavosti lokalizované na periferii města. A k tomu je v Kodani kolo zcela ideálním prostředkem.

K pronájmu kola jsem využila aplikaci Donkey Republic. S její pomocí lze vyhledat kolo, které se nachází nejblíže vaší aktuální poloze. Systém funguje tak, že aplikaci svěříte svá osobní data a číslo kreditní karty. Poté, co si v okolí najdete kolo patřící této společnosti, jej přes Bluetooth odblokujete a předem objednaný čas. Kolo zamykáte a odemykáte opět pomocí Bluetooth. Sedla jsou polohovatelná, přehazovačka zcela dostačuje i mírným stoupáním. Navíc poté, co si kolo vyzvednete, máte 10 minut na to přesvědčit se, že je v dobrém stavu, nebo jej v opačném případě „reklamovat“. Cena za celodenní pronájem byla k r. 2017 asi 300 Kč.

Program jsem zahájila na hřbitově, jakkoliv temně to může znít. Hřbitov ve čtvrti Nørrebro je ale světlou výjimkou mezi hřbitovy; celkově působí spíš jako park a potkáte tu řadu lidí, kteří jím skutečně jako parkem procházejí. Jeho atmosféra není nijak ponurá, a když si uděláte čas, můžete v bludišti náhrobních kamenů najít hrob Hanse Christiana Andersena nebo třeba Sörena Kierkegaarda. Ze hřbitovního „parku“ jsem se vydala nejprve na sever a cestou jsem se kochala místní architekturou; dovedu si představit, že Nørrebro je velice příjemným místem k žití.

Nejsevernějším bodem, který jsem v Kodani navštívila, byl kostel Grundtvigs Kirke. Tento kostel si nenechte ujít, jeho projektant Peder Vilhelm Jensen-Klint vycházel z několika stylů a výsledek je jednoduchý, čistý, leč impozantní. Rozhodně stojí za vidění, včetně interiéru. Duchovní ladění jsem si ještě chvíli držela a poseděla si v moderní mešitě Grand Mosque of CPH. Jestliže ale nejste zatížení na Východ, islám či věci související, pravděpodobně vám tato mešita nemá mnoho co nabídnout. Pokračovala jsem parčíkem Superkilen, který vznikl spoluprací několika uměleckých skupin za přispění místních komunit. Představu o původním sociálním bydlení, které bylo v Kodani zjevně populární, jsem si následně rozšířila mezi řadami malebných domků s roztomilým názvem Brumleby. A protože Dánové nemají zřejmě co skrývat a dveře mají často dokořán, můžete při procházení mezi řadovkami občas nahlédnout i dovnitř a pokochat se jejich citem pro vybavení interiéru.

         Kostel Grundstvig Kirke

Na mapě nepřehlédnutelná je díky svému hvězdicovému půdorysu jedna z nejlépe dochovaných evropských citadel; je dobře přístupná i s kolem a nabízí docela hezké místo k odpočinku v trávě a pohledu na vodní plochy. Odsud je to jen kousek k ikonické soše Malé mořské víly. Už jen kvůli davům turistů a tomu odpovídající atmosféře je ale lepší se u ní moc nezdržovat. A v tom je kouzlo kola – nasednete a v mžiku jste pryč. Tedy ne že by si člověk příliš pomohl, když zastaví o kousek dál u fontány Gefion se sochou pohanské bohyně. I zde se to turisty jen hemží, čehož se snaží využít i vedle stojící anglikánský kostelík St. Alban Church, trochu okatě vybízející k příspěvkům.

       Malá mořská víla unaveně odvrací zrak od davů turistů

Na protějším břehu kanálu za mostem Inderhavnsbroen jsem se občerstvila v objektu Papirøen. Jedná se o krytou verzi street food, kde si vyberete z nejrůznějších (i vegan-friendly) jídel a pak se můžete u piva slunit na lehátku s pohledem na kanál. Této šance jsem ráda využila. O něco později, cestou do čtvrti Christianshavn, jsem míjela jeden z nejznámějších kodaňských kostelů: Our Saviour´s Church. Věhlas mu vynáší patrně jeho věž se zlatým glóbem. Upřímně, osobně jsem neměla energii absolvovat frontu, která se táhla před kostelem, ale vy třeba budete mít více štěstí nebo trpělivosti. Co se týče samotné Christianie – její pověst ji velmi dobře předchází. Focení je zde zakázáno a to z docela dobrých a patrných důvodů; marihuana je tu všude. Citlivější jedinci možná budou „omámení“ už jen při procházení místními uličkami. Jakkoliv atraktivní a zajímavá může někomu tato lokalita připadat, mně její atmosféra příjemná nebyla, a pohledům obyvatel této komunity jsem se raději vyhýbala úplně. Pohodu si představuji docela jinak – například s plechovkou dánského piva u pobřeží. A tak jsem pokračovala k pevnosti Kastrup Forst. Je to poměrně dlouhý kus cesty, ale zase se člověk alespoň podívá, jak žijí Dánové na druhé straně kanálu, dál od centra. Celá čtvrť Amager s malými rodinnými domky pak oproti rušnému centru působí skoro maloměstsky.

Cestou k pobřeží jsem pevnost sice zahlédla, ale ve chvíli, kdy jsem se ocitla blízko moře, docela jsem na ni zapomněla. Posadila jsem se s plechovkou do hrubého písku na pláži, hleděla do dáli a byla jsem šťastná, že jsem našla odvahu vydat se do Dánska sama. Moje obavy z pocitu osamělosti byly docela zbytečné; v Kodani je mnoho co vidět, lidé jsou vstřícní a atmosféra města vám nedovolí cítit se jinak než dobře. Milá Kodani, brzy nashledanou!

      Na zdraví, dánsky "skål"!

- Andyk -

Zdroj videa: YouTube CC, Le Monde en Vidéo, Kodaň

Čtěte také:

Kodaň, královské město plné zajímavých muzeí

Kam vycestovat na podzim? Zkuste Kodaň nebo Lyon

Kodaň - Benátky severu za pár korun

Letiště v Kodani (Copenhagen Airport - CPH)

Kodaň netradičně: Christianie

Tip na levný eurovíkend: Kodaň

Kodaň známá nebo neznámá?

Městská doprava (MHD) v Kodani

Měna v Dánsku