Po cestách Jeruzalému

Usedla jsem na rozpálených kamenech římsy starých jeruzalémských hradeb. Vlastně ony tak staré zase nejsou, nechal je vystavět až Sulejman Nádherný v šestnáctém století… Trochu se usměju sama sobě, jedna hodina odpoledne není úplně ideální čas na procházku po jeruzalémských hradbách, slunce vám nemilosrdně rozpaluje tvář a celé tělo. Teď už chápu, proč mi Amira doporučovala, abych na hradby šla k večeru nebo ráno. Vybavila jsem si její nechápavý obličej, když jsem jí říkala, jestli nechce jít se mnou, ale popravdě teď už se zas tak nedivím. Jednu výhodu ve své polední pouti přeci jen vidím, nejsou tady žádní turisté, jsem tu úplně sama a konečně se můžu trochu nadechnout. Pohled odtud shora je jiný, řekla bych okouzlující, kdyby mi nebylo takové horko.

Když jsem asi před necelou hodinou vystoupila na hradby vchodem u Jaffské brány a zaplatila nepříliš ochotně poplatek 16 šekelů, otevřel se mi nejprve pohled na Západní Jeruzalém. Nad zeleným údolím, které se rozkládá těsně pod hradbami Starého města je již krásně vidět čtvrť Yemin Mosche, kterou mám tak ráda při svých toulkách po blízkém okolí, když zrovna čekám na autobus do Betléma. Úplně nejraději však sedávám v parku pod nedalekým Montefioriho mlýnem, který zde tiše stojí jako vzpomínka na časy nedávno minulé a přeci tak jiné.

Celému obzoru dominuje věž YMCA a hotel Krále Davida a i když jsem je viděla už tolikrát, přeci jen se na chvíli zastavím a připomenu si rok 1946, kdy došlo k teroristickému útoku právě na hotel Krále Davida. Promenáda, která vedle hradeb vede k Jaffské bráně, je nezvykle prázdná, ale to je zřejmě tím nesnesitelným horkem. Chvíli pozoruji pár vytrvalých ultraortodoxních židů, jak si to v dlouhých černých kaftanech a štrajmelu míří ke Zdi nářků. Neodradí je ani horko a slunce a já opět užasnu nad jejich oddaností Bohu a svým příkazům.

Došla jsem až nad Novou bránu a loupám mandarinku, kterou jsem si dovezla ještě z Betléma, protože ovoce je tam na trhu podstatně levnější. Tento zvyk, brát si s sebou dostatečné množství ovoce mě naučila moje kamarádka, která zde také studuje. Vždycky když podnikáme výlety po Západním břehu, tak s sebou má přinejmenším dva litry vody a plný batoh mandarinek, takže teď i já nosím plný batoh mandarinek a vodu.

Další část cesty po hradbách vede od Nové brány k bráně Damašské. Nad Damašskou bránou je veliké kamenné prostranství, kde je vysázena veliká řada datlových palem. Již několikrát jsem přemýšlela, k čemu tohle prostranství slouží, občas zde postávají hloučky lidí čekajících na autobus či skupinky turistů, nicméně na to, aby tento prostor sloužil jako čekárna, je příliš rozlehlý. Kdo ví, možná tady měl být trh, který se však nepodařilo vyhnat z uliček Starého města a z bezprostředního okolí Damašské brány… Je to stejné jako s lidmi, když je uměle někam vyženete, oni se stejně vrátí, a vyznačené místo opustí.

Tak tady to je, z toho bude vskutku úsměvná fotka. Dívám se zpět do nitra Starého města a nad stovkami nerovných a křivolakých střech se tyčí stovky a stovky šedivých a černých satelitů, antén a všelijakých drátů a za nimi jen tak zlehounka vystupuje zlatá kopule Skalního dómu.

Pomalu se chystám k sestupu ke Lví bráně, tady jsem se rozhodla svoje asi hodinové putování po hradbách ukončit. Ale přeci jen ještě otočím hlavu a znovu se rozhlédnu, tak tohle je Jeruzalém jako na dlani v záři poledního slunce. „Slečno, nechcete vyfotit? Za vámi je krásně vidět Olivetská hora. Ptá se starší pán se žlutou kšiltovkou na hlavě, první turista, kterého jsem tu dneska potkala.  „Ano, bude velice ráda…“ usměju se a znovu usednu na rozpálenou římsu jeruzalémských hradeb, ostatně proč ne.

Článek vznikl za přispění cestovní kanceláře Mundo, která pořádá zájezdy do Izraele.

Přehled nejlevnějšího ubytování v této oblasti

Čtěte také:

Rady a tipy na cestu do Izraele

Cestopis z Izraele: Tel Aviv

Srdce Izraele, to je pulsující Tel Aviv

Bratislava – Izrael a zpět za 1 352 Kč

JERUZALÉM: Davidovo město na křižovatce kultur

Letiště Tel Aviv (TLV)

Město Eilat

Měna v Izraeli