Inspirace na cestu do Taiwanu. Co neminout při návštěvě Taipei

Město Taipei leží na krásném zeleném ostrově Taiwan. Tento ostrov je důležitým dopravním uzlem v letecké dopravě, protože leží mezi Čínou, Japonskem a Filipínami. Velikostně porovnatelný s Českou republikou, tudíž nic není extrémně daleko.

Pokud máte cestu, je skvělé si tu naplánovat stopover, na prozkoumání zdejších krás. Já se rozhodla detailněji prozkoumat jeho hlavní město – Taipei.

Z České republiky se dá na Taiwan dostat celkem snadno, já zvolila Praha – Amsterdam (1:20 minut) a poté Amsterdam - Taipei  (13 hodin). Letiště leží na samém okraji, ale nevěšte hlavu, hned před vchodem parkují hromady autobusů s řidiči, kteří rozumí anglicky.

Autobusy jsou moderní, klimatizované, Taiwanci naštěstí používají naše arabské číslice a na autobusech problikávají názvy v angličtině, takže nebylo těžké se zorientovat a najít správný autobus.  

Obr.1.: Nyní pátá nejvyšší budova světa – Taipei 101. Technický div světa, na který jsou Taiwanci náležitě hrdí. Stavba je navržena tak, aby vydržela i to nejsilnější zemětřesení, které přichází jednou za 2,5 tisíce let.

Pokud byste si nevěděli rady s ubytováním, můžu vřele doporučit hostel Formosa 101. Hostel je cca 10 minut chůze od technického skvostu Taipei 101. Nabízí malinké soukromé čisté pokoje s vlastní klimatizací. V ceně je i snídaně, kde jsem poprvé ochutnala máslo s příchutí zeleného čaje. Nikdo ho nejedl, protože si všichni mysleli, že je to wasabi J Zaměstnanci jsou moc milí a ochotní, před recepcí je malá knihovna, kde si můžete například zadarmo prohlédnout turistického průvodce Taiwanu.

Obr.2.:  Snídaně byla střídmá, nechyběla káva, čaj, toustový chleba a hromady
marmelád s pachutí. Není lehké se po letu a časovém posunu dostat z postele,
takže i přesto jsme byli vděční.

Největší pozitivum ubytování v hostelu Formosa 101 vidím i v jeho dobré dostupnosti z letiště. Autobus 1960 vás zaveze bez přestupu za cca 2 hodiny až k budově Taipei 101. Cestu si sledujte, autobus nezastavuje na každé zastávce, ale až poté, co dostane od pasažérů signál pomocí tlačítek, které jsou rozmístěny po autobuse. Autobus, stejně jako celé město Taipei poskytuje bezplatnou wifi, což bylo velmi příjemné na orientaci v novém městě.

Obr.3.: Do moderního autobusu vám řidič pomůže naskládat kufry. Jízdenku si však raději kupte ve vestibulu, kde budou mít i na vrácení.

Zvolit jednoduchou cestu doporučuji, nechali jsme se přátelským Taiwancem přemluvit, ať jedeme autobusem 1961, že AKORÁT přestoupíme na metro, ušetříme čas a peníze. Přestup s 30 kg kufrem v ruce a 10 kg batohem na zádech nebyla žádná paráda, čas jsme stejně neušetřili a ušetřených 25 taiwanských dolarů za to fakt taky nestálo.

Taiwanci jsou obecně hrozně milí lidi, kdykoliv jsme se někde motali, nabízeli nám svou pomoc. Většinou umí anglicky, pokud ne, jsou ochotní se dorozumívat rukama/nohama jako vy. V metru mě jedna slečna upozornila na otevřený batoh. To mě přivádí na otázku veřejné dopravy. Ta tu funguje naprosto bezvadně! Taipei má 5 linek metra, které je neuvěřitelně čisté, přehledné, dobře organizované (máte nalajnováno kudy do metra nastoupit)a levné. Za jednu jízdu dáte 25 dolarů, což je cca 20 Kč. Tato jízda je omezena jen tím, jestli opustíte zónu metra nebo ne. Proto za zmíněnou částku můžete jet klidně i na opačnou stranu města. Pokud si řeknete, že toho chcete za jeden den projet hodně a nedělat si starosti s jízdenkou, jde koupit jízdenku na celý den za 150 Twd (124 Kč).

Obr.4.: Metro jezdí bez řidiče, místy jezdí nad zemí, že si můžete prohlédnout město.  

Ačkoliv je Taipei velice moderní, tak se většinou nedá platit kartou, jenom hotovostí! Ani v KFC
Za celou dobu jsem mohla použít kartu jen jednou a to na Taipei 101. Vstup po Novém roce zdražili, takže teď zaplatíte za jednu osobu 600 Twd.

Vyžití v Taipei není vůbec drahé, na nočním trhu se určitě najíte do 50 Twd. Instantní nudlovou polévku za cca 25 Twd, kterou doporučuji ochutnat aspoň jednou a to konkrétně s pálivým zelím J Na ulici má většinou absolutní přednost chodec, ale buďte ostražití zejména před skútry. Motorek je ve městě neuvěřitelné množství a vytváří si někdy zvláštní pravidla přednosti v jízdě.

Obr.5.: Podobně jako v Řecku nebo Mexiku má kanalizace úzké trubky, takže na záchodě se vyhazuje použitý papír do koše! Pokud se spletete, nevěšte hlavu, na většině záchodů jsou kleštičky pro vylovení. Jednou jsem tu potkala i záchod se sítkem, což už snad tak časté není J 

 Místa co rozhodně stojí za návštěvu a jsou dobře dopravně dostupná…

Zoologická zahrada

Zoo je u stanice metra, takže je velmi lehké se k ní dostat. Můžete zde vidět přes tučňáky pro nás velmi zajímavé koaly nebo pandy velké. Pokud přijedete v sezóně a je hodně návštěvníků, dostanete lístek s časem, kdy se můžete jít na pandy podívat. U pand trávili někteří fotografové celý den, aby zachytili tu správnou fotku. Byly velmi živé, až mě překvapilo, jak dokážou být rychlé. Zahrada je moc hezká a prostorná, můžete si zaplatit za pár dolarů projížďku vláčkem. Tento výlet zabere celý den a počítejte s tím, že uvnitř je všechno pití a jídlo několikanásobně dražší. Vstupné je pouhých 50 Twd (41 Kč).

Obr. 6.: Pandy byly velkým zážitkem, stejně tak pozorování krmení paviánů – hned bylo vidět, kteří jedinci jsou hlavní v tlupě. Naopak zklamáním byl výběh pro koaly, betonové výběhy s pahýlem stromu uvnitř a na něm pár větviček eukalyptu. Koaly se za cca 10 minut ani nehnuly, jenom spaly.
Obr. 7.: V Zoo jsem napočítala sedm zvířat bílého nosorožce, takže to bylo příjemné překvapení, poté, co celým internetem koloval hoax, že je skoro vyhynulý a poslední jedinec je střežen v Africe stráží.

	Mohlo by vás taky zajímat: další cestopis od stejného autora článku tentokrát z Thajska ( oblasti: Khao Yai National Park a Thap Lan National Park) si mužete přečíst zde

Noční trhy

Pokud zvolíte výše zmíněné ubytování, tak budete mít hned naproti přes ulici Linjiang Street Night Market. Zde jsem vyzkoušela kung-pao v rychlém občerstvení s plastovými stoly a židlemi. Vaří tu dobře a ušetříte, než kdybyste šli do klasické restaurace. Bylo velice zábavné si jídlo vybírat. Taiwanci jsou naučení si jídlo zaškrtnout na papíře, který je však v jejich jazyce. Naštěstí jsou však ochotní pomoci, takže není zas takový problém si vybrat, to co chcete a ještě je u toho sranda.

Na trhu je nepřeberné množství stánků s jídlem. Od neuvěřitelných věcí jako jsou smažené husí hlavy i s krky nebo pařáty, ledvinky, prasečí řitní otvory, kůže a podobné věci, které konzervativní jedinci nenajdou odvahu ochutnat. Naopak to evokuje strach, co zkusit, aby v tom nebylo něco takového. Taiwanci milují vajíčka na sladko, obalené v růžové lepkavé hmotě, na kterou stojí fronty.

Obr. 8.: Kdo touží po dobrodružství, může zkusit označit políčko a čekat, co se před ním objeví na talíři. 

Kapitola sama o sobě je smradlavé tofu (stinky tofu), jde cítit naprosto všude a má tak pronikavý pach, že některé jedince nutí ke zvracení. Tofu samo o sobě je tu velmi oblíbené.

 Dále potkáte obchody s levnou elektronikou, kabelky, pásky, oblečení, ať už značkové nebo asijský typ večerních šatů. Mě zaujal obchod s bižuterií a doplňky do vlasů. Po příchodu do obchodu se vám začne věnovat jedna z mnoha prodavaček a učeše vás pomocí jejich krásných broží do vlasů.

Obr. 9 a 10.: Jídlo se většinou prodává na váhu, takže si stačí akorát nabrat do nabízené plastové misky.

Obr. 11.: Další zajímavostí byla masáž pomocí sekáčku na maso! Masírovaná žena se hrozně smála a ještě mě vybízela, ať si ji vyfotím a pak to vyzkouším taky, že je to nejlepší masáž, kterou zažila. 

Dalším nočním trhem je Raohe Street Night Market. Vyhlášený, obrovský a blízko stanice metra. Za mě tu bylo více normálního klasického jídla k ochutnání, kromě výše zmíněných. Moc mi chutnali knedlíčky s vepřovým masem a pórkem, bramborovo-sýrové placičky nebo houby na špejli.

Obr. 12.: Příjemný stánek, kde pro mě bylo snazší vybrat si něco dobrého.
Obr. 13.: Asijská mentalita je úplně jiná, tento pejsek měl chudák na zádech vystříhané srdíčko a obarvené na růžovo.. člověk si říká, proboha proč?! 

Čankajšek pamětní síň

Je naprosto uchvacující a nádherná památka, kterou v Taipei nesmíte vynechat. Nachází se ve středu města, takže není ani náročné naplánovat si její návštěvu. Vévodí jí nádherná budova z bílého mramoru na vysokých schodech s modrou střechou, která ukrývá sochu bývalého prezidenta Čankajšeka. U sochy se střídají každou hodinu dva strážní, což je také velká podívaná. Vše je pečlivě nacvičeno a stráž předvádí po dobu střídání (cca 20 minut) různé obranné pózy se zbraněmi, než zase zkamení na další hodinu.

 Obr. 14 a 15.: Čankajšekova pamětní síň zvenku a zevnitř. Vede k ní 89 schodů, které symbolizují věk, ve kterém zemřel Čankajšek. 

Celý areál je usazen v nádherné udržované zahradě s mnoha lavičkami, na kterých můžete posvačit. Pokud stojíte navrchu paláce, máte výhled na další dvě budovy s oranžovými střechami. Jednou je národní divadlo a druhá je koncertní hala.

 Obr. 16.: Architektura je v tomto areálu překrásná.  

Mezi budovami se nachází veliká masivní brána, která je navrhnuta ve stejném stylu jako samotná pamětní hala – bílá s modrou. Zahrady jsou velmi oblíbené k rekreaci. Pokud budete mít štěstí, můžete zde také potkat umělce hrající na hudební nástroje.

Obr. 17.: Na návštěvu tohoto areálu si vyhraďte klidně půl dne. Výhodou je, že zde nemusíte utratit ani dolar   (Foto: Luděk Konečný)

Ještě bych ráda vzpomněla, že u této budovy jsem měla tu možnost popovídat si s aktivistkou, která se snaží dát vědět široké veřejnosti, že v Číně masivně roste obchod s lidskými orgány. Díky tomu mizí mnoho lidí, počet specializovaných klinik se zdvojnásobil a lidé z celého světa se sem sjíždějí na transplantaci. Kliniky dokonce garantují dodání orgánu do jednoho týdne. Taiwanci, ačkoliv jsou hrdí na to, že jsou demokraté a tím se distancují od Číny, jsou si vědomi, že jejich kořeny většinou z Číny pocházejí a mají stejnou kulturu. Překvapilo mě, že necítí žádnou nevraživost.

Lungshan klášter

Je krásný buddhistický klášter, který má okouzlující atmosféru. Je jedním z nejstarších a také největších na Taiwanu. Najdete jej opět kousek od stanice metra a nemusíte zde utratit žádné peníze, ačkoliv příspěvek dát můžete.

Obr. 18.: Hned po vystoupení ze stanice  metra, která je pojmenována stejně jako chrám,  uvidíte odpočinkovou zónu, kde starší Taiwanci hrají hry.. 

Při příchodu vás uvítá jezírko s barevnými kapry. Pokud projdete dále, uvidíte malý prostor, kde je uprostřed umístěné pozlacené sousoší. Toto sousoší je uvnitř naplněné pískem, do kterého Taiwanci zapichují koupené vonné tyčinky, aby se jim splnilo přání. Je zde velké množství sošek různých bohů. Jako dárky bohům se nosí orchideje, které dělají místo ještě krásnějším.

Pro mě největší zajímavostí bylo zjištění, že Taiwanci, resp. celé rodiny si platí za místo, aby mohli být blíže bohům. Je to miniaturní okénko, do kterého vkládají svoje přání, za co se modlí. Většinou se takto děje na Nový rok a přejí si klasické věci jako zdraví, přijetí dítěte na školu, štěstí, peníze,.. Mladá Taiwanka mi tuto tradici vysvětlovala s náležitou pýchou, že její rodina taky jednu vlastní a že to není nejlevnější věc. Obr. 20.: Zrovna probíhala udržba.

Obr. 21.: Lungshan klášter a Čankejšekova pamětní síň leží kousek od sebe, proto doporučuji naplánovat si tyto dvě místa na jeden den.

Taipei 101

Nejlepší na konec. Něco u čeho jsem zvažovala, jestli to ještě má cenu, když už není nejvyšší budovou. Má však jedno nej, které této budově zůstalo a co stojí za to vyzkoušet. Nejrychlejší výtah na světě, který vás vyveze za 37 sekund neuvěřitelných 98 pater, kdy nejvyšší rychlost byla 1010 metrů za minutu a také výhled na celé město ze všech stran. Super je, že stačí přijít, koupit lístek a užít si to. Nemusí se dělat žádná rezervace jako třeba v Dubaji na Burdž Chalífa. Cena 600 Twd jak už jsem zmiňovala výše.

Nebudu uvádět technické proporce budovy, to si můžete nastudovat sami, ale musím říct, že budova je opravdu neuvěřitelně propracovaná. Obdivovala jsem ji jak po stránce designu, tak i její technickou propracovanost a funkčnost. Můžu vřele doporučit na youtube dostupný dokument - https://www.youtube.com/watch?v=7md5QD4FmVQ.

V patře do kterého vás vyveze výtah, můžete vidět projekce, informační videa, obchody se suvenýry ale hlavně samotné zlaté vahadlo, které vyvažuje budovu v období tajfunů. Ve vyhlídkovém 98. patře se můžete rozhlédnout po betonové šedi ale i po zelených kopcích.

Obr. 22.: Hrozně se mi líbila tato projekce, kde si mohl každý prohlídnout výhled z budovy v 360 provedení s popisky, ať už v denním nebo nočním režimu. 

Obr. 23.: Celé patro je takto prosklené, aby poskytovalo perfektní výhled. Kdo chtěl mít výhled se svěžím vzduchem, o patro výš je otevřená vyhlídka. 

Obr. 24 a 25.: Naopak o patro níže než vás vyveze výtah, je neuvěřitelně hnusný komplex předražených kýčů. Dekorace z ametystů velké jako stůl, stolní globusy ze spleti drahých nerostů a největší hnus hnusů – sošky vyřezané z korálů. Tuto sekci nemůžete minout, jinak se nedostanete dolů. 

Obr. 26.: Toto korálové veledílo za 68,000,000 Twd.  

Obr. 27.: Až se dost vynadíváte z Taipei 101, určitě můžete vzít po cestě návštěvu přilehlého Zhongsan parku, kterému vévodí National Dr. Sun Yat-sen pamětní hala.

Tak příště, pac a pusu Lucie

PS.: I cesta je někdy cíl