Hořkosladký život v Austrálii

Jak už jste jistě vycítili z mých minulých článků, život v cizí zemi není vždycky peříčko...

Ani v mém druhém zaměstnání jsem nebyla happy. Jako chůva jsem se sice moc nenadřela fyzicky, ale psychicky jsem to už nemohla vydržet. Děti byly naprosto nezvladatelné. Rodiče si to vysvětlovali změnou, která přišla s odchodem bývalé chůvy, kterou měly od dětství. Já jsem si to vysvětlovala spíš tím, že děti nemají stanovené žádné hranice, nikdo je neusměrňuje, všeho mají nadbytek a navíc odkoukávají zlomyslné chování od dětí ve školce a škole. Jejich prarodiče, kteří k nim byli nejhodnější, pomalu přestávali chodit na návštěvu, protože už nemohli unést urážlivé a nenávistné chování dětí. Já jsem si v domě připadala naprosto zbytečná, protože mě děti neposlouchaly a téměř pokaždé musela přiběhnout jejich matka. K tomu ten neustálý dohled rodičů nad tím, v kolik chodím domů... Velmi vážně jsem přemýšlela o odchodu. Nejprve jsem ale potřebovala vymyslet, čím se po odchodu budu živit.

Sydney a Opera House

Výhled na moře s kaktusama

Strom

Květy

Jídlo a také veřejná doprava jsou v Sydney v porovnání s naší zemí docela drahé. Spolubydlení volí občas i samotní Australané, protože je bydlení drahé i na ně. Na svůj vlastní byt nebo dům se tu zmůže málokdo. Alkohol je zde na naše poměry také velmi drahý, stejně tak např. kultura (kino, divadlo), pokud se zrovna nejedná o instituce, kam je vstup zcela zdarma (galerie, botanická zahrada, některá muzea). Když nad tím tak přemýšlím, tak nevím, co v Austrálii můžu konstatovat za levnější. Nicméně člověk musí vzít v potaz, že si zde i víc vydělá.

No, zkrátka je v Sydney poměrně draho a nepřipadalo v úvahu, že bych tu žila bez příjmů. Navíc jsem si dala předsevzetí, že si domů přivezu alespoň tolik peněz, kolik jsem vynaložila na to, abych se sem dostala – tj. výdaje na vízum, letenky, školné, pojištění. Začala jsem tedy hledat nové možnosti, jak si přivydělat.

Od kamarádky jsem se dozvěděla o internetovém portálu, kde lidé (především Australané) poptávají pracovníky, kteří pro ně odvedou jednorázový job nejrůznějšího druhu (úklid domu, sekání trávy, výkop jámy,...). Poprvé jsem za kamarádku jen zaskakovala. Když jsem zjistila, že to není tak špatné, že jsem svým pánem a zákaznice byla s úklidem velmi spokojená, sama jsem se přihlásila na pár úklidů v blízkosti našeho domu. Nejhorší bylo vždycky najít dům, kde jsem měla uklízet. Navigace mě zavedla zpravidla úplně jinam a rady kolemjdoucích mi často spíše ještě víc uškodily. Přivýdělek to byl dobrý, ale v kombinaci s prací chůvy to byl dost záhul. 

Přes všechno jsem se snažila, aby práce nebyla hlavní činností mého života v Sydney. Bylo tu toho tolik co objevovat a obdivovat. Jako milovnice rostlin a vůní jsem roztávala nad neuvěřitelnou pestrostí barev místní flóry. Narazila jsem na druhy rostlin, které můžeme najít i u nás doma (převážně v květináčích nebo v květinářstvích), ale tady byly tyto rostliny mnohem větší nebo zářily barvami, které bych nevymyslela ani ve svých fantaziích. Nezapomenu na strom (bohužel nevím název) s velkými bílými květy trubkovitého tvaru, které voněly doslova na desítky metrů. Při takových objevech jsem si vždy připadala jako Alenka v říši divů. Když jsem poprvé byla v buši (hrozně jsem se na to těšila, protože do té doby jsem byla jen v „obyčejném“ lese), prohlížela jsem si stromy a místní vegetaci s otevřenou pusou a každý plod nebo květ, který se dal usušit, jsem škubala do batohu. Asi jsem z toho byla vypleštěná víc než ostatní. Jsem prostě ten milovník vegetace. Nicméně si myslím, že i vás by udivily kapradiny velikosti z doby dinosaurů nebo stromy s kořeny rostoucí z jejich koruny.

Autor: Lucie Dvořáková