Rozlučka s Karibikem

Byl květen a v Tobagu se nám nějak rozpršelo. V takovém teplu to je sice trochu něco jiného než u nás - při koupání v moři to člověku ani nevadí, ale jelikož pršelo s přestávkami několik dní, nebylo to nic příjemného. V horku se pochopitelně voda vypařuje, takže klima jako v prádelně a člověk se potí víc než obvykle.

Západ v Castaře

Naštěstí deště ustaly a my se mohli jít v hezkém počasí podívat na vodopád v Castaře. Vodopád je dost ukrytý a ví o něm pravděpodobně jen místní obyvatelstvo. Cesta tam je trochu tajemná, vede skrz ruinu domu a koryto řeky. Vodopádek je ale kouzelný. Vykoupali jsme se, užili si chvíli klidu v zeleni bez šumění vln a šli jsme prozkoumat okolí. Proti proudu potoka jsme zažili ohromující koncert. Zřejmě to byly žáby, které vydávaly dlouhý vysoký a velmi intenzivní tón. V přírodě jsem nic podobného nikdy neslyšela. Kromě toho mě ještě trochu zarazili krabi, kterých tu bylo slušné množství. Nějak bych je „v lese“ nečekala.

V lese

Ohledně krabů jsme se posléze dozvěděli, že je to celkem běžná specialita v restauracích, nicméně docela drahá. Proto jsme si raději dali grilovanou Mahi – Mahi. Na tuto rybu se podívejte alespoň na internetu, protože je opravdu nádherně zbarvená. Na talíři už jsme jí měli poněkud dohněda.

Krab

Poslední dny v Tobagu jsme se snažili užít si bez čekání na šéfku z hotelu a každé ráno jsme v klídku trávili na pláži. Už jsme se ale těšili domů. Moře a pláží jsme byli už přehlceni a především mému příteli se stýskalo po civilizaci, kde alespoň technika funguje (s výjimkami) tak jak má. No  a samozřejmě jsme se těšili na rodinu, pejsky a všechno, co nám je doma blízké.

Loučení nebylo tak dojemné, jak to často bývalo při odjezdu z jiných ostrovů. Od majitelky hotelu ale bylo milé, že nás hodila na letiště. Jinak bychom se odtud horko těžko dostávali, pokud bychom nechtěli platit ranec za taxi.

Na letišti jsme si za zbylé dolary koupili masové koláče (fish pie, beef pie, cheese pie) a banánový chleba. Vše bylo vynikající, takže poslední tamní gurmánský zážitek byl fajn.

Čekala nás dlouhá cesta. Nejdříve krátký přelet na Barbados, odkud jsme odlétali do Frankfurtu. Kupodivu všechny procesy na karibských letištích proběhly v pohodě. Jen potom ve Frankfurtu se nám zvedl adrenalin, když na poslední chvíli změnili odletové nástupiště a my jsme se ve spěchu nějakým způsobem dostali znovu až do odbavovací zóny. Jen tak tak jsme letadlo stihli.

V Praze jsme si oddychli, že už jsme konečně doma a hned jsme si šli nadšeně koupit Plzeň do Billy. Po dobrém pivu se nám stýskalo!

Časový posun nás tolik nerozhodil. Zato změnu vlhkosti jsme ještě chvíli rozdýchávali.  Půl roku v 98% vlhkosti tělo docela poznamená. Štípání v nose, vysušené ruce a popraskané rty jako v zimě – takové následky jsme pociťovali ještě skoro měsíc po návratu.

Kromě fyzické stránky nás náš karibský výlet poznamenal především duševně. Cestování totiž není jen o poznávaní rozdílností v jídle nebo způsobu žití. Je to také především o poznávání způsobu myšlení. Vyslechli jsme si spoustu zajímavých názorů, kdy si člověk uvědomí, že vlastně přemýšlíme hrozně jednostranně. Jsme ovlivněni režimem, lidmi kteří nás obklopují, standardy podle kterých hodnotíme sebe i ostatní a o vlivu medií ani nemluvím.

Na některých ostrovech v Karibiku reklama téměř neexistuje, lidé se ve svém chovaní neohlížejí na druhé a pro rodiče je nejdůležitější to, aby jejich děti dělaly to, co je baví, přestože to znamená, že nepůjdou na vysokou školu a nebudou sedět v kanceláři a vydělávat velké peníze. To, že si tu lidé z ničeho nedělají hlavu – tím spíše z času, to už nejsme schopni se od nich naučit. Za zamyšlení to ale stojí.

Zpátky doma

V Karibiku jsme strávili celkově půl roku. Procestovali jsme několik ostrovů. V Portoriku jsme strávili měsíc v pralese a měsíc v hotelu u moře. Na St. Martin, Arubě, Grenadě a Tobagu jsme taktéž pobyli vždy měsíc. Náš partnerský vztah nebyl poškozen i přesto, že jsme 6 měsíců strávili prakticky nonstop ve vzájemné přítomnosti. S ohledem na to, že jsme během cestování dobrovolničili za ubytování (občas i za stravu) a že jsme tu a tam dostali nějaké to dýško, jsme za půl roku každý ze svých úspor vydali kompletně na vše 55.000 Kč. To je zhruba 9.000 Kč na měsíc. Nevymlouvejte se tedy, že na cestování nemáte dostatek peněz a balte kufry!

Autor: Lucie Dvořáková

	Cestopis z Grenady	Návštěva Aurby	Zpátky v Portoriku