Hlavní město Bosny a Hercegoviny nás mile překvapilo. Očekávali jsme rozbořené staré ošklivé a šedivé město, ale Sarajevo nám ukázalo pravý opak. Poměrně bohaté město pulzuje životem a rozhodně má cizincům, co nabídnout.

Už v Čechách jsme se rozhodli, že určitě budeme chtít sjet divokou řeku Soču, tedy alespoň její úsek. Nejdříve vylezeme na nejvyšší horu Triglav a pak přijde na řadu Soča, tak jsme se všichni dohodli.

Malé město Drašnice najdete v  Chorvatsku asi půl hodiny od Makarské riviéry směrem na jih. Pokud pojedete z jihu, projedete letovisko Igrane a hned budete v Drašnici. 

Další noc strávená ve Weligamě a další den ztracený čekáním na surfařské vlny - už jsme potřebovali změnu. Pan domácí z našeho ubytování nám půjčil skútr a tak jsme se vydali na výlet do sousedního městečka s úkolem najít „Secret Beach“.

Kousek za hranicemi České republiky s Polskem najdete krásné lázeňské město Kudowa-Zdrój. Pokud do městečka vyrazíte z Náchoda, což je ostatně nejlepší nápad, můžete popíjet kávu a ukusovat zákusek v některé z mnoha kaváren asi tak za 10 minut jízdy autem.

Dva Národní parky na severu Austrálie nás příjemně překvapily a zároveň pořádně vystrašily. Jakmile jsme dorazili do Darwinu, hned jsme si v půjčovně půjčili pořádné auto a vyrazili do dvou krásných Národních parků.

Thajské město Pattaya, co si pod tím člověk představí? Bláznivé město hříchu plné ruských turistů, mladých Thajců změněných na ženy a křehkých dívek, které se prodávají v postranních uličkách? Ano, takhle by se Pattaya dala určitě popsat.

Mám na mysli market v Mekong Deltě ve Vietnamu. Neuvěřitelný svět obchodníčků na různých plavidlech, kteří smlouvají, vyměňují a prodávají, přou se a domlouvají na široké řece Mekong na jihu Vietnamu.

Když se řekne Austrálie, ihned si vybavím Uluru. Červenou horu opředenou tajemstvím a zvláštní místo Katja Tjuta. Obě tyto australské dominanty leží uprostřed Austrálie v národním parku hned vedle sebe.

Do vesničky Dalhousie jsme přijeli autobusem z města Hatton. Cestovali jsme se spoustou místních lidí, protože každý správný Srílančan by měl alespoň jednou za život na horu vylézt. A jako správný buddhista dokonce každý rok.